V české vládě je od včerejška další ekonom. Vlastně by se dalo říct, konečně je v ní Ekonom, jemuž toto jméno patří se vším všudy. Ministr zemědělství Jan Mládek, bývalý náměstek na ministerstvu financí, je považován za slušného odborníka, i vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn byl vzdělaný a zkušený, ale profesionální pověsti a zkušenostem svého nástupce Jiřího Havla ani on nemohl dostát.
Další výhodou Jahnova nástupce je fakt, že pochází ze sociálnědemokratické líhně, opoziční ODS proto už nemůže tvrdit, že odchod Martina Jahna krom jiného dokazuje i personální prázdnotu ČSSD. A už vůbec nemůže říct, že vládě chybí Ekonom, protože pak by se musela podívat do vlastních řad, kde se to skutečně schopnými experty také příliš nehemží, přes nespornou ekonomickou tradici občanských demokratů.
Do voleb už mnoho nestihne
Jiří Havel vyplňuje mezeru po Jahnovi i ideově. Nový vicepremiér možná není v některých oblastech tak liberální, jak se jevil vicepremiér Jahn, spolu s Pavlem Mertlíkem (a později Jiřím Rusnokem) ale patřil k moderní části sociálnědemokratických odborníků na věci hospodářské, těžko se teď bude pravicové opozici říkat, že Jiří Paroubek prosazuje tradiční socialistické vládnutí.
Přesto nelze říct, že by nástup Jiřího Havla do funkce vicepremiéra pro ekonomiku byl nějakou výraznou vládní posilou, a to z prostého důvodu - do voleb toho ani hyperaktivní Havel už mnoho nestihne, vzdor několika výhodám, které proti svému předchůdci má.
Nový člen vlády především dokonale zná státní aparát.
Radil několika ministrům, byl šéfem výkonné rady Fondu národního majetku, a to v době, kdy spolu s ministrem Mertlíkem spustil prodej velkých českých bank, což je dodnes považováno za jeden z nejdůležitějších transformačních kroků. Havel rozumí chodu vlády a ministerstev, nebude tedy ztrácet čas zdlouhavým seznamováním s předpisy a zákony.
Velkou Havlovou výhodou je i znalost chodu velkých podniků, řečeno oblíbenou frází: ví moc dobře (na rozdíl od ministra financí), jak vypadá reálná ekonomika. Z působení v dozorčí radě ČEZ nebo z doby, kdy za stát dohlížel na privatizaci Unipetrolu, se leccos dozvěděl i o tom, jak to vypadá, když někdo dominuje trhu, a co to ekonomice přináší, a co tím naopak může ztratit. To vše se bude ve vládě hodit, ale podniková praxe mu může i uškodit - ve své době byl zajímavý pro mnoho bohatých a vlivných lidí.
Pozitivní vliv na Havlovu práci může mít i fakt, že už nějaký čas radí přímo premiérovi Paroubkovi: je mu velmi blízko, rozumí Paroubkově pragmatickému pojetí politiky (kvůli kariéře vstupoval do KSČ) a pohledu na fungování hospodářství, což určitě může zvýšit Havlův vliv. Zbývá se zeptat, k čemu takový vliv šest měsíců před volbami bude?
Úkolem vicepremiéra pro ekonomiku je vytváření koncepcí a konkrétních návrhů, které by měly pozitivní vliv na celou ekonomiku, a potom koordinace práce hospodářských ministerstev. Ostrá volební kampaň ale začne už za čtvrt roku, pak už vláda bude spíše dojíždět a udržovat chod státu. Žádné reformy nebo nové zákony se v této době čekat nedají. Dá se něco takového čekat do konce března?
Navázat na Jahna
Jiří Havel by mohl rozpracovat koncepci vicepremiéra Martina Jahna. Na jeho střednědobý výhled české ekonomiky do roku 2013 se trochu zapomnělo. Ani Havel při vší úctě nebude schopen vytvořit z takového dokumentu víc než obecné prohlášení. Volební strategie a hospodářská politika vládních stran je na společné dílo příliš odlišná.
Havlova koncepční práce rozhodně vniveč nepřijde, před volbami ji může využít ČSSD, která k vítězství ve volbách potřebuje i středové voliče, jimž by jistý liberální nádech Havlovy hospodářské politiky (blairistického střihu, říká premiér) mohl vyhovovat - a nemuseli by už řešit, zda to je, nebo není záměr ČSSD jako u Jahna.
Jak říkával Miloš Zeman, který před liberálnějším Havlem a Mertlíkem dal tvrdě přednost Grégrovi, nejlepší předvolební zbraní každé strany je vláda. Jmenování Jiřího Havla na post vicepremiéra je poslední šancí sociální demokracie, jak získat z působení ve vládě předvolební kapitál, který nemá nádech primitivního populismu a může nabídnout zajímavý ekonomický výhled do budoucna.
V případě časově i věcně mimořádně omezeného angažmá Jiřího Havla v nejvyšší exekutivě se však přece jen nedá úplně přejít otázka, zda jeho cíleně předvolební práce pro ČSSD není mravně zpochybnitelné využívání vládních postů a trochu drahý špás. Na volebním programu může Jiří Havel pracovat i v Lidovém domě, pochopitelně za daleko menší peníze vlastní strany.
Jmenování Jiřího Havla je poslední šancí sociální demokracie, jak získat z působení ve vládě předvolební kapitál, který nemá nádech primitivního populismu
