Omezení využívat finanční komunikační systém SWIFT, zmrazení rezerv ruské centrální banky, omezení obchodování ve vybraných oborech, konec pojišťování pohledávek za ruskými odběrateli, omezení investic, cestování a cílený útok na majetek ruských oligarchů v zahraničí bude znamenat pád rublu a akcií ruských firem, nárůst inflace a ztrátu důvěry v ruské subjekty.
Rodiny i firmy přijdou o velkou část úspor, ruští importéři se dostanou do existenčních problémů, zásadně se zdraží dovozové zboží a pokud nebude na dovozové výrobky do průmyslu embargo, extrémně se prodraží. To ochromí automobilový, letecký a železniční průmysl, importy čipů, vyspělé elektroniky, strojírenství a odvětví informačních systémů a technologií. To v důsledku způsobí nejen krachy ruských společností, růst nezaměstnanosti, ale i fatální snížení ruské konkurenceschopnosti tamních podniků. A pokud se využívání SWIFT rozšíří na všechny ruské finanční instituce, potom zažijeme volný pád celého ruského hospodářství.
Příjmy v rozpočtu jsou totiž vázány zejména na prodej komodit typu plynu, ropy a nerostů. A nebude-li se za ně řádně inkasovat, z Ruska se stane země na hranici chudoby. Logicky se omezí sociální a zdravotní péče, vzdělávání a další veřejné služby. Pokud k tomu připočteme obchodní izolaci individuálního charakteru, kdy řada světových společností přestane využívat ruské výrobky a služby nebo naopak přestane zásobovat ruské odběratele svými produkty, potom už hovoříme o takřka absolutní hospodářské izolaci země.
Dopady budou ale velké i na západní ekonomiky. Asi největší hrozba spočívá v pozastavení dodávek zemního plynu a ropy. U prvního je EU závislá na Rusku ze 40 %, u druhého z necelých 30 %. Náhrada není bez ztrát defacto možná. Přežijeme, ale v případě úplného zastavení budeme muset omezit průmysl, což omezí nejen výrobu ale i obchod a služby. Zcela jistě se to projeví i na dalším růstu cen energií, což nejenže prohloubí energetickou chudobu, ale bude to mít dopad i na průmysl a malé a střední podnikatele.
Úplná náhrada za dodávky energií z Ruska je možná, ale je to otázkou několika let, které potřebujeme na dobudování infrastruktury. Nepochybně se změní zelené ambice a scénáře útlumu uhlí nebo jádra. Velkou hrozbou je fakt, že podniky, které mají v Rusku pohledávky, tedy nezaplacené faktury, neobdrží očekávané inkaso, což způsobí jejich finanční problémy, u těch, které jsou zásadně vázány na ruský trh, to bude znamenat existenční problémy.
Odstřižení ruských bank bude znamenat i pro naše střadatele, podniky, ale i veřejní instituce nemalé problémy, ať již s ohledem na vklady, které u nich měly, tak ve vazbě na případné úvěry a jiné služby. Zahraniční investoři, působící v Rusku se musí připravit na to, že jejich aktiva se rapidně propadnou a akcionáři ruských korporací mohou začít odepisovat ztráty. Přijdeme nejen o vývozní teritoria, ale i o produkty, které jsme v rámci globálních společností v Rusku vyráběly, ať už na bázi finálních výrobků nebo komponent. Lze očekávat i oslabení eura, neboť EU je v první linii negativních hospodářských dopadů.
Sečteno a podrženo, EU to s nemalými ztrátami ustojí, Rusko prakticky nemá šanci. První dny války v každém případě ukazují, že dopady budou drtivé. Nic se nevyrovná zmařeným lidským životům, ale v čase budeme počítat i ztráty ekonomické. Musíme je podstoupit, agresorovi není možné ustupovat, ale musíme se na ně připravit.
