V knize Vzpoura davů napsal José Ortega y Gasset: „Národ, dřív než mohl mít společnou minulost, musel si stvořit ono lidské společenství, a dřív než ho stvořil, musel si ho představit, chtít ho a klást si ho za cíl. Nacionalismus je vždy hnutím opačného směru než národotvorný princip. Ten první vylučuje, kdežto druhý slučuje.“
Podle Václava Klause je s Lisabonskou smlouvou konec a v její ratifikaci už nelze pokračovat. Václav Klaus absolvoval celkem čtrnáct kol volby prezidenta republiky, než byl s vypětím všech sil do úřadu dvakrát zvolen. Nezapochyboval o sobě ani jednou. Je nesporné, že vítězství „zdravého rozumu“ se v jeho případě rodilo jen velmi těžce. Proč by na tom Irové a s nimi celá Evropa museli být jinak? Irové ať také dostanou nejprve těch „čtrnáct pokusů“, bude-li to institucionální reforma EU vyžadovat. A nebo příště volme prezidenta stylem, jakým dnes probíhá hledání konsensu v Evropě a o Evropě: Na první pokus a jednomyslně!
Nevzdávejme se své svobody a samostatnosti. Ale měřme při tom všem stejným metrem. Silná Evropa je výhodou jak pro Iry, tak pro Čechy, pro národy větší i menší. Intenzitu soupeření týmů v rámci fotbalového Eura to asi nijak neovlivní a pokud ano, tak jedině v pozitivním směru. V každém případě vítězství na fotbalovém šampionátu bude jen efemérní záležitostí a totéž platí pro malá politická „vítězství“ vzpouzejících se Evropanů. „Je opravdu komické, jak se ta či ona republička ve svém zastrčeném koutku staví na zadní, kárá Evropu
a projevuje svůj nesouhlas se světovými dějinami“, tvrdí trochu provokativně, ale dosti výstižně španělský „elitistický“ filozof ve třicátých letech minulého století.
Podle Václava Klause je s Lisabonskou smlouvou konec a v její ratifikaci už nelze pokračovat. Václav Klaus absolvoval celkem čtrnáct kol volby prezidenta republiky, než byl s vypětím všech sil do úřadu dvakrát zvolen. Nezapochyboval o sobě ani jednou. Je nesporné, že vítězství „zdravého rozumu“ se v jeho případě rodilo jen velmi těžce. Proč by na tom Irové a s nimi celá Evropa museli být jinak? Irové ať také dostanou nejprve těch „čtrnáct pokusů“, bude-li to institucionální reforma EU vyžadovat. A nebo příště volme prezidenta stylem, jakým dnes probíhá hledání konsensu v Evropě a o Evropě: Na první pokus a jednomyslně!
Nevzdávejme se své svobody a samostatnosti. Ale měřme při tom všem stejným metrem. Silná Evropa je výhodou jak pro Iry, tak pro Čechy, pro národy větší i menší. Intenzitu soupeření týmů v rámci fotbalového Eura to asi nijak neovlivní a pokud ano, tak jedině v pozitivním směru. V každém případě vítězství na fotbalovém šampionátu bude jen efemérní záležitostí a totéž platí pro malá politická „vítězství“ vzpouzejících se Evropanů. „Je opravdu komické, jak se ta či ona republička ve svém zastrčeném koutku staví na zadní, kárá Evropu
a projevuje svůj nesouhlas se světovými dějinami“, tvrdí trochu provokativně, ale dosti výstižně španělský „elitistický“ filozof ve třicátých letech minulého století.
