Začneme tím pozitivním a jakoby samozřejmým. Od té doby, co Evropské společenství a později EU vznikla, mezi sebou členské země neválčí. Podíváme-li se do světa, tak běžné, normální a samozřejmé to není. Važme si toho od rána do večera.
Je jen málokdo, kdo neoceňuje schengenský prostor a cestování bez hraničních kontrol (bezvýhradně to platí v letecké dopravě) nebo studentský program Erasmus, který mladým lidem umožňuje sbírat zkušenosti a vědomosti v zahraničí. Co se před dvaceti lety přistoupivších zemí týče, ty měly velkou příležitost využít evropské fondy ke zlepšení infrastruktury.
Podívejme se na Polsko – je to země bolestně a tragicky politicky rozpolcená, ale pokud by se Poláci dokázali nad sebe trochu povznést, je jejich členství v EU skoro pohádkově jednoznačně úspěšným příběhem.