Záhlavec na sjezdu zubařů, spory o evropské vlajky v Praze či o Entropu vždy jen zakrývají fakt, že na sebe narazila dvě přebujelá ega. Justice však neposuzuje ega, nýbrž paragrafy. Proto teď vystupuje dr. Rath jako vítěz a dr. Macek jako poražený.
Sto tisíc korun musí zaplatit Macek za to, že prý veřejnou fackou narušil Rathovo soukromí. A pak že krize drtí inflaci. Před rokem si první instance vystačila s třítisícovou pokutou za přestupek. Teď tu máme třicetinásobek, vyšší částku, než jakou Národní bezpečnostní úřad pokutoval ministerstvo zahraničí za únik rozhovoru Topolánka se Sarkozym. Čím to? Hlavně tím, že Macek je bohatý a svůj vysoký standard neskrývá. Tak lze vnímat soudní verdikt. Urážíš bohatého tak, až ho vyprovokuješ k útoku? Urážej dál, a ještě vyděláš. Tak verdiktu porozumí Rath. Upřímně řečeno, Macek by nejspíše prohrál i v lidovém hlasování, ale rozhodně ne poměrem 100:0. Zažitá hospodská kultura u nás i barová v Americe řeší tyto věci jinak než nečekaným záhlavcem zezadu. Pojď ven, zní klíčová výzva. I rituály vesnických zábav si vypěstovaly své mechanismy pro útok - vrazit do někoho a hned na něj vyjet: Co do mě vrážíš?! Ale je-li desperát napaden zezadu, jako třeba „Divoký Bill“ Hickok v Deadwoodu, sympatie se přiklánějí na jeho stranu.
Summa summarum, veřejný prostor zase jednou ovládl souboj dvou narcisů - dandyovský narcis Macek versus plebejský narcis Rath. V plebejském Česku je vcelku jasno, kdo víc táhne. Dobře to pro Pátek Lidových novin vystihl chlapík z Rathových Hostivic: „Má dvě ženy, dva baráky, je kumšt tohle utáhnout. Pokud je zabezpečí, ať má klidně tři. Kdo z nás by si tohle mohl dovolit?“
To je jádro věci. Velmi okatě si tohle a ještě více dovoluje Miroslav Macek. Ale kdo z nás řekne na adresu Macka a jeho majetku „je kumšt tohle utáhnout“?
Sto tisíc korun musí zaplatit Macek za to, že prý veřejnou fackou narušil Rathovo soukromí. A pak že krize drtí inflaci. Před rokem si první instance vystačila s třítisícovou pokutou za přestupek. Teď tu máme třicetinásobek, vyšší částku, než jakou Národní bezpečnostní úřad pokutoval ministerstvo zahraničí za únik rozhovoru Topolánka se Sarkozym. Čím to? Hlavně tím, že Macek je bohatý a svůj vysoký standard neskrývá. Tak lze vnímat soudní verdikt. Urážíš bohatého tak, až ho vyprovokuješ k útoku? Urážej dál, a ještě vyděláš. Tak verdiktu porozumí Rath. Upřímně řečeno, Macek by nejspíše prohrál i v lidovém hlasování, ale rozhodně ne poměrem 100:0. Zažitá hospodská kultura u nás i barová v Americe řeší tyto věci jinak než nečekaným záhlavcem zezadu. Pojď ven, zní klíčová výzva. I rituály vesnických zábav si vypěstovaly své mechanismy pro útok - vrazit do někoho a hned na něj vyjet: Co do mě vrážíš?! Ale je-li desperát napaden zezadu, jako třeba „Divoký Bill“ Hickok v Deadwoodu, sympatie se přiklánějí na jeho stranu.
Summa summarum, veřejný prostor zase jednou ovládl souboj dvou narcisů - dandyovský narcis Macek versus plebejský narcis Rath. V plebejském Česku je vcelku jasno, kdo víc táhne. Dobře to pro Pátek Lidových novin vystihl chlapík z Rathových Hostivic: „Má dvě ženy, dva baráky, je kumšt tohle utáhnout. Pokud je zabezpečí, ať má klidně tři. Kdo z nás by si tohle mohl dovolit?“
To je jádro věci. Velmi okatě si tohle a ještě více dovoluje Miroslav Macek. Ale kdo z nás řekne na adresu Macka a jeho majetku „je kumšt tohle utáhnout“?
