Podle tezí exministryně Milady Emmerové je zdravotnictví jakousi hodnotou nadřazenou všem lidským zákonům, včetně těm o zachování hmoty. Lékaři jsou nadlidé v bílých pláštích, jejichž jediným cílem je blaho pacienta, a na blaho své v podobě statků vezdejších nehledí. Konkurence mezi nimi je potom zločinem proti všem lidským právům.
Z těchto důvodů je zcela jasné, že zdravotnictví musí být dostupno ministryni Emmerové stejně jako prodavačce Boháčkové z vimperského supermarketu. Tato víra, že to tak momentálně je a bude i nadále, je vírou ideologickou a lidsky pochopitelnou. Byť ji asi paní Boháčková nebude s paní Emmerovou sdílet zcela bez výhrad a do špitálu si s sebou vezme raději v pěkné obálce podstatnou část svých úspor, protože ten chudák doktor je přece státem tak špatně placen.
Proto bylo pro Miladu Emmerovou takovým zločinem převádění státních rozpočtových organizací nazývaných nemocnice na akciové společnosti, proto jakékoli úvahy, že by si pacienti v nemocnicích zaplatili oběd či vyprání prádla tato dáma označovala za sociální eutanazii. Je jenom logické, že východiskem z těchto postojů v situaci, kdy státní kasa vysychá, je postátnění systému financování zdravotnictví a zavedení přídělů, zrušení volnosti volby lékaře a zavedení spádových oblastí.
Prostě návrat před rok 1989.
Včetně znárodnění již privátních praxí, jak nedopatřením prosáklo v určité době ze zdravotnické komise ČSSD a jak se od toho Rath nepříliš přesvědčivě distancoval. Byl přitom vždy Emmerové výrazně nápomocen. Důvody této výpomoci sotva byly ideologické. Nátlaková skupina spojená s tímto odborářským bossem, momentálně v čele profesní organizace lékařů, má zcela jasný názor na to, jak by mělo zdravotnictví fungovat, a je skutečností, že jejich model je totožný s představami levicového křídla ČSSD a s komunisty.
Důvodem je však jednoznačně ekonomický prospěch ze zachování status quo. Čili tzv. bezplatného zdravotnictví s neomezenými úplatky ze strany pacientů i farmaceutických společností.
Rath poměrně neprozřetelně přiznal v rozhovoru v deníku Právo, že vzorem je mu britský systém Národní zdravotní služby. Tento systém představuje naprosté postátnění zdravotního pojištění, minimalizaci vlivu zdravotních pojišťoven, maximální vliv státu na chod systému a dlouhé fronty v ordinacích a nekonečné pořadníky lidí, kteří potřebují nákladnou operaci. Britové si také velmi často jezdí řešit své zdravotní potíže do zahraničí.
Národní zdravotní služba je zjednodušeně hodně levný systém, kde je drasticky regulována nabídka zdravotnických služeb, mimochodem při vysoké spoluúčasti pacientů. A je to především systém, v němž se velmi dobře daří lékařům a kde jsou nejlepší podmínky pro rozkvět korupce, protože zdravotní služby jsou nedostatkovým zbožím.
Několikamístná vděčnost
A MUDr. Rath v citovaném rozhovoru navrhuje britský model, například tak, že by ambulantní specialista mohl podle rozhodnutí ministerstvem řízené zdravotní pojišťovny za rok předepsat léky v hodnotě dvou milionů. Dopředu by to věděl a podle toho hospodařil. Když by se mu objevilo více pacientů s nákladnou léčbou, tak by mohl patrně odmítnout jejich léčení.
Ale spíše by vyřešil jejich problém lidským přístupem. Třeba tak, že by opatřil příslušný recept od nějakého jiného lékaře, například z nemocnice, kde by takové omezení neplatilo. Samozřejmě, kdo by za takovou službu neprojevil několikamístnou vděčnost? Přece by nikdo nechtěl, abychom se vrátili do poloviny 80. let, kdy pro nedostatek devizových prostředků byla dialýza dostupná jen pro osoby do pětapadesáti let! Každý dá do obálky, to co má, a bude mu vyhověno.
To ale nesmí být konkurence mezi zdravotnickými zařízeními a rozhodující roli nesmí hrát reformované zdravotní pojišťovny, tak jak doporučují všichni rozumní experti. A hlavně nesmějí být z nemocnic akciovky, kde se řádně hospodaří a nesmí se rozkrádat majetek, protože vše kontroluje účetnictví znalý auditor. Natož individuální účty pojištěnců.
Rath proto tolik tlačí na zřízení tzv. neziskových nemocnic, jejichž neziskovost spočívá v tom, že z jejich hospodaření bude profitovat úplně někdo jiný než příslušné zdravotní zařízení. Mimochodem ve statutárních orgánech samozřejmě budou mít ze zákona významnou roli přátelé Lidového domu z ČLK. A aby nedošlo k tomu, že privátní akciovky budou úspěšnější, bude nezisková nemocnice vybavena dostatečnými daňovými a dalšími výhodami oproti obchodním společnostem.
Například pojišťovna nebude mít šanci zbavit ji smlouvy, ani když si tam budou na interně plést operaci slepého střeva s pitvou. Mimochodem taková právní úprava je podle evropského soutěžního práva rovněž formou znárodnění privátního konkurenta takové "neziskové" nemocnice. Je zde snad nějaký konflikt s vládním programem? Podle obou budeme lékařům pravou rukou čistit boty a druhou strkat obálky do kapsy. Děkuji nechci.
