O čem je vlastně sport? Pro většinu z nás o soutěžení. O překonávání limitů. O pokoření soupeře.
Jistě, v tom posledním polští fotbalisté v posledním zápase základní skupiny C na letošním mistrovství světa neselhali, ale v tom zbytku?
O tom, že naši severní sousedé nejsou žádný ofenzivní válec se ví dlouhodobě. Že je hlavní kouč Czeslaw Michniewicz především stratég a milovník tuhé defenzivy, ale to, co Poláci předvedli proti Argentině, byl čistý kalkul.
Kalkul dostat co nejméně branek. A co nejméně karet.
Zatímco v souběžně hraném duelu Saúdové i Mexičané moc dobře věděli, že pro postup budou muset nejspíše vyhrát, Polákům za určitých okolností stačila remíza i „přívětivá“ porážka. Není smutné, že se ji snažili ubránit v závěrečných minutách, je smutné, že oni s ní počítali od vstupu na trávník.
Důkazů nabídli opravdu požehnaně. Už v závěru úvodního dějství za stavu 0:0 při zajímavé standardce šli do vápna tři (!) hráči v bílých dresech. Ano, tři. Zbylých sedm v poli zůstalo za míčem. Pro jistotu zopakuji: za stavu 0:0, zhruba ve 44. minutě zápasu!
Krátce po změně stran otevřel skóre Mac Allister a poslal Argentince do vedení. V souběžně hraném souboji to bylo 0:0. Reakce Poláků? Stále tuhý „Varšavský beton“, kdy vpředu – za míčem – operoval jediný muž, Robert Lewandowski.
Polsko - Argentina 0:2, dál postupují oba, vítěze nemrzela Messiho penalta |
Deset minut na to ale Mexičané už vedli 2:0 a v tu chvíli jim chyběl jediný vstřelený gól k postupové druhé příčce. Reakce Poláků? Nic, pokračování ve sledování tanečků Jihoameričanů bez snahy, jakkoliv do toho vstupovat, protože co kdyby přišel faul a žlutá karta, že?
Vlastně tak trochu ke smůle Mexičanů, oni žádnou další šanci ne a ne využít. Gól tak padl na druhém stadionu, opět do sítě famózně chytajícího Szczesnyho. Ten jediný si svými výkony ve všech třech skupinových duelech z celé polské grupy postup do další fáze zaslouží. Vždyť mimo jiné chytil obě penalty, které se proti němu kopaly, byť ta argentinská byla opravdu přísná, a tak trochu nepochopitelná!
V tu chvíli se Poláci a Mexičané, kteří spolu remizovali 0:0, srovnali v tabulce na bodech a celkovém skóre. Do hry vstoupilo další kritérium – předposlední před losem – počet karet. A v tomto ohledu měli už před zápasem navrch 4 ku 6 Poláci.
S. Arábie - Mexiko 1:2, drama až do konce, vítězství ale k radosti nestačí |
Jejich reakce na hřišti? Ještě urputnější a také opatrnější defenziva. Ve chvíli, kdy vstupovali na hřiště střídající Jedrzejczyk a Piatek, hlavní pokyn z lavičky zněl: Hlavně nefaulovat, aby nehrozila žlutá karta!
Mimochodem, až druhého jmenovaného, byli všechna předchozí čtyři polská střídání do defenzivy, a to třeba i za ofenzivní hráče. Až Piatek měl být případnou pojistkou, kdyby padl na některém ze stadionů ještě jeden gól.
Na něj nakonec opravdu došlo. Vstřelili ho v páté ze sedmi nastavených minut Saúdové. Mexičané na svůj třetí – postupující – nakonec už nedosáhli. A zatímco oni skončili v slzách smutku a žalu, Poláci mohli plakat štěstím.
Taktický plán, postavený ne na umění týmu a soutěživosti, ale při vší úctě na štěstí, vyšel.
Jak se říká – „štěstí přeje připraveným“, za mě tentokrát platí jiné pořekadlo: „Když je štěstí unavené, padne i na vo.a.“ A zjevně bylo o středeční katarské noci, možná i vlivem nekonečných nastavování, opravdu hodně unavené.
„Ano, máme to! Bravo! Po 36leté přestávce jsme konečně ve vyřazovací fázi mistrovství světa! Opět fenomenální zápas Wojciecha Szczęsnyho. Vítězná porážka, ale proti soupeři nejvyšší světové kvality. Bílo-červení si toto ocenění zaslouží. Děkujeme!“ vyťukal na Twitter polský předseda vlády Mateusz Morawiecki.
Dovolím si nesouhlasit: naši severní sousedé za tři zápasy na turnaji vystřelili na branku soupeřů –Mexičanů (0:0 – třikrát, z toho jednou z neproměněné penalty), Saúdů (1:0 – jednou), Argentinců (0:2 – ani jednou) všehovšudy čtyřikrát, vstřelili dva góly.
Poláci možná zaslouží pogratulovat k postupu, sport (fotbal) ale zaplakal.
