Ve svém článku z 3.6.06 píše pan Petr Robejšek o hrozbě, kterou představuje globalizace pro vývoj kapitalismu.
Jádro jeho argumentace tvoří skutečnost, že neomezená svoboda pohybu kapitálu ve světě způsobuje chudnutí části obyvatelstva a zvýšení nezaměstnanosti, což je údajně natolik závažný problém, že je nutno se proti němu postavit restriktivními vládními opatřeními.Tyto problémy jsou však fiktivní. Zmiňovaná opatření by navíc byla cestou k efektivnímu zamezení pokroku a nebezpečným experimentem.
Jak k tomuto zamezení pokroku dojde a proč je problém chudnutí fiktivní? Položme si otázku, jak ekonomický pokrok vzniká. Odpověď zní: právě snižováním nákladů.
Snižování nákladů se dá dosáhnou i např. najímáním levnější pracovní síly, jak uvádí pan Robejšek, ale jeho hlavním motorem, který autor článku zcela opomíjí, je růst produktivity práce. Celý ekonomický mechanismus zvyšování životních nákladů, a tedy chudnutí části obyvatelstva, je tak bezcenný. Tento vývoj potvrzuje i realita: globálním trendem, a to jak ve vyspělých zemích, tak v zemích rozvojových, je jednoznačně relativní snižování životních nákladů. Omezením svobody podniků snižovat náklady způsobíme zpomalení, či dokonce zastavení hospodářského
růstu- prostě proto, že snižování nákladů je s růstem totožné.
Dalším chybným stavebním kamenem teorie pana Robejška je problém nezaměstnanosti. Ano, překotné změny posledních let (lépe řečeno překotný pokrok) skutečně nezaměstnanost zvyšují, ale je nutno rozlišit druhy nezaměstnanosti- takto způsobená nezaměstnanost je nezaměstnaností strukturální, která je spíše projevem zdravého vývoje ekonomiky. Skutečný problém- dlouhodobou nezaměstnanost- vytvářejí vlády samy. Především tím, že udržují rigidní trhy práce, kde se zaměstnavatelům nevyplácí najímat pracovníky.
Jediným skutečným problémem, který je ve zmiňovaném článku diskutován, tak zůstává trend zasahování vlád do svobody firem alokovat svůj kapitál co nejvýhodněji, zasahování do jejich ekonomické svobody. Jedná se o vskutku nebezpečný
jev- je totiž krůčkem ke stavu typickému pro totalitní
společnosti- ekonomické nesvobodě.
