Grossova parta

Údajně proto, že podezření vedou do blízkosti premiéra.

ČSSD se brání, že je to politický komplot a že policista Kubice jedná v zájmu ODS. Komu lze spíš věřit? Křiku bývalého bachaře a Grossova muže Ibla a Stanislavu Grossovi, který je opět „čistý jako lilie“, nebo policistovi, který riskuje kariéru?
 
Tahle aféra, ať už dopadne jakkoli, je důsledkem a výsledkem dlouholeté „práce“ Stanislava Grosse na ministerstvu vnitra. Mladý ministr se jako „neposkvrněný“ maskot při budování hierarchie ministerstva obklopoval normalizačními policisty, estébáky a obecněji jedinci, na které se vztahuje lustrační zákon.

Nemohl je posadit do funkcí, ale svěřil jim neformální moc a poskytl politickou záštitu. Oni na oplátku sloužili nejen ministerstvu, ale i straně, jak byli zvyklí.

Stanislav Gross odešel z čela vlády s ostudou. Nestáhl se však do privátní sféry, jak sliboval. Po krátké „karanténě“ se ujal vedení v bezpečnostní komisi ČSSD, a rozhodně se nechová jako stranický bezpečností expert bez faktické moci.

Jeho chování spíš připomíná mafiánského kmotra. Časté telefonáty „starým známým“, kteří jen „shodou okolností“ zastávají vysoké policejní posty, stejně jako podobné počínání Grossova bývalého šéfa sekretariátu Pavla Přibyla, může považovat za normální jen velmi lehkomyslný člověk.

I kdyby byla celá kauza s ovlivňováním policejní práce pouze politickou hrou, jako že pro to moc věcí nesvědčí, je jasné, že v policii něco funguje velmi špatně.

Personální politika ČSSD na ministerstvu vnitra je katastrofální a její korekci či nápravu nelze od téhle strany očekávat. Proto by bylo žádoucí, aby po volbách, ať už je vyhraje kdokoli, nastoupil člověk na stranických „bezpečnostních strukturách“ nezávislý. Současný ministr vnitra Bublan bohužel není zárukou potřebných změn.

Jako papírový nestraník kandidující za ČSSD prokazuje loajalitu především straně, a nikoli svěřenému úřadu.