Už před šesti lety vynesl Ústavní soud v kauze H-System zásadní nález. Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková tehdy doslova řekla, že soudní ping-pong v této kauze svědčí o vážné dysfunkci soudního systému. A jestli si někdo myslel, že po tomto tvrdém výroku Ústavního soudu bude následovat nějaká náprava, sebereflexe fungování státu, policie, státního zastupitelství, soudů a vykonavatelů exekucí, tak se plete. Největší nemocí nejen justice v České republice je totiž absence jakéhokoli vyvozování odpovědnosti a snahy o nápravu, pokud se zjistí, že v našem systému je něco prohnilého.
Celá kauza trvá od roku 1998, tedy nyní celkem již čtvrt století. To už by byl námět na humornou povídku Jaroslava Haška z doby rakousko-uherského mocnářství.
Jenomže my jsme ve 21. století a podvedení klienti, kteří byli okradeni o téměř miliardu korun, to rozhodně jako humor brát nemohou. A kauza stále není u konce.
Zásadní zlom
V jedné její části nicméně nyní došlo k zásadnímu průlomu. Nejvyšší soud potvrdil to, o co usilujeme s klienty po celou dobu – že majetek zablokovaný v trestním řízení pachateli nemůže jen tak zmizet a že má sloužit pro odškodnění obětí. Tak tomu je v civilizovaném světě, kde vládne právo.
Šance pro klienty H-Systemu? Stát získal areál Rabyně, otevírá se tak naděje na odškodnění poškozených |
Lze se ptát, jak může majetek zablokovaný státním zastupitelstvím jen tak zmizet? U nás to ovšem šlo. Odsouzený pachatel si totiž nechal spolu s komplicem a za pomoci exekutora a exekučního soudu vydražit lukrativní nemovitosti v Rabyni, aby se k nim nedostal ani stát, ani oběti jeho trestné činnosti. To, že takto přemýšlí pachatel, není asi nic divného. Ale to, že mu v tom pomohl stát, to už je přímo skandální.
Průtahy kvůli soudnímu ping-pongu
Nejvyšší soud nyní přímo v rozsudku uvedl, že soudní exekutor pomohl zmanipulovat exekuční dražbu a že to vykazuje znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Tento exekutor nejenže nebyl stíhán a potrestán, ale dokonce nadále vykonává exekutorskou činnost a nebyl ani kárně postižen. Tuto dražbu posvětil soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 a nikdo ho nepohnal k odpovědnosti. A katastr nemovitostí změnu vlastnictví na základě zmanipulované dražby zapsal. Všichni ignorovali, že v katastru nemovitostí je zapsáno rozhodnutí státního zastupitelství, které majetek zajistilo podle trestního řádu. A hlavní pachatel, odsouzený podvodník, který vymyslel trik se zmanipulovanou dražbou? Toho nebylo možné stíhat, protože se věc kvůli dlouhotrvajícímu vyšetřování, chtělo by se říct spíš nevyšetřování ze strany policie, promlčela.
Rozstavěný dům v rezidenční čtvrti Na Hvězdárně.
Jen díky opakovaným stížnostem, které jsme spolu s klienty H-Systemu podávali nakonec až k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, se případ zmanipulované dražby majetku zajištěného v trestním řízení dostal k soudu. Vrchní státní zastupitelství v Praze a státní zástupce JUDr. Boris Havel usilovali deset let o to, aby majetek zablokovaný v trestním řízení neskončil opět v rukou pachatele. Další průtahy kvůli soudnímu ping-pongu nastaly u Obvodního soudu pro Prahu 2, kterému trvalo vydání rozhodnutí sedm let.
Dysfunkční systém
Můžeme si tedy zrekapitulovat: policie tak dlouho kauzu nevyšetřovala, až se promlčela možnost trestního stíhání viníků. Nekonečný soudní ping-pong mezi jednotlivými soudními instancemi trvá dál, přestože přímo Ústavní soud řekl, že to svědčí o dysfunkčnosti soudního systému. Představitelé policie, státního zastupitelství a justice k tomu mlčí. Stejně tak se vůbec nic nestalo, když se zjistilo, že exekuční soud povolil zmanipulovanou dražbu. Soudní exekutor, za jehož činnost odpovídá stát a který zmanipulovanou dražbu provedl, dál pod údajným „dozorem“ státu provádí svou činnost a nebyl ani kárně, ani trestně postižen.
V jiných odvětvích lidské činnosti je běžné, že dysfunkční systém je třeba napravit tak, že se musí vyšetřit odpovědnost těch, kteří selhání zavinili, a odhalit a následně odstranit systémové vady. Tak tomu je třeba u IT systémů nebo v leteckém provozu. Justice zásadním způsobem ovlivňuje životy lidí, ale nic takového jako odstraňování systémových vad a vyvozování odpovědnosti nefunguje. To je nejen v rozporu s principy právního státu a ohrožuje to důvěru občanů v něj, ale také to náš stát stojí a bude stát velké prostředky, které se vyplatí těm, kteří za to stát zažalují. To se ale musí konečně změnit. Je to jen a jen na vůli klíčových představitelů tohoto státu.
