Tím to ovšem zdaleka nekončí. Mohl bych pokračovat. Třeba tím, že z ministerstva zdravotnictví uteče informace o chystaném zpoplatnění zdravotnictví nebo o chystaném zrušení placení nemocenského v prvních dnech nemoci.
Co mají všechny tyto návrhy společného? Nic než absolutní chaos a nekoncepčnost. Je na nich vidět, že vládu nikdo neřídí a programové prohlášení je pro ni jen cár papíru, který všichni z vlády berou stejně vážně jako své předvolební sliby. Tedy vůbec. Máme asi první vládu v historii České republiky, která nejenže své sliby neplní, ale naopak je okázale popírá a dělá pravý opak.
Chybný pohled
Smutné je, že vláda si evidentně vůbec neuvědomuje, že plánované zvýšení daní nebude mít jen politické konsekvence. Podobné rozhodnutí má totiž také nemalé hospodářské souvztažnosti. Ekonomika a byznys se ale nedají řídit jen pohledem do excelu. Tedy přes kolonky v rozpočtu ministerstva a s představou rychlých, zázračných řešení. To je velký omyl této vlády.
Podobný pohled se nám v čase brutálně vymstí. Každá prosperující země je založena na zdravém, a především výkonném podnikatelském odvětví. To má být přirozeným motorem růstu hrubého domácího produktu, inovací a také musí zásadním způsobem přispívat do rozpočtu.
Ať již přímo, přes platbu podnikových daní, nebo nepřímo, přes udržení zaměstnanosti a přirozeného růstu mezd. Ano i stát nemálo přispívá k růstu firem. Třeba investicemi do infrastruktury nebo vytvářením férového podnikatelského prostředí. Ale stát sám o sobě dlouhodobě nezmůže nic.
I proto by měl mít zájem, aby udržel co nejvyšší výkonnost firem. A také průmyslu, který je základem našeho exportu a zaměstnanosti. Nebo zemědělství a potravinářství, které nás činí soběstačnými. Stejně tak by mu mělo jít i o odvětví služeb, které generuje vysokou přidanou hodnotu a zajišťuje komfort obyvatel. A stejné platí i o živnostnících. Ti jsou základem regionální infrastruktury, nezávislého obchodu a drobných služeb, které nadnárodní korporace nikdy nenahradí.
Hovořím-li o udržení výkonnosti, neznamená to automaticky, že je musíme dotovat. Tomu se v určitých odvětvích sice nevyhneme, ale nikdy se z toho nesmí stát základ jejich prosperity. Cesta je vytvořit prostředí pro investice, inovace, připravit pro firmy kvalifikovanou pracovní sílu a udělat atraktivní daňové prostředí.
Ale stejně musí stát nekompromisně vyžadovat placení daní, netolerovat šedou ekonomiku a nezahlcovat prostředí nekonečnými výjimkami, které si prolobovaly různé zájmové skupiny. Stejně by se měli politici snažit okamžitě utnout všechny klientelistické podnikatelské kliky, které jsou přisáté na státní organizace a bezostyšně je dojí.
To je přesně věc, kterou by naše vláda na rozdíl od té současné dělala. Už proto, že víme, že podobný přístup by se České republice v krátkém horizontu několikanásobně vrátil.
Groteska
Na místě je tedy otázka, proč současná vláda dělá pravý opak? Zavedením sektorových daní sice krátkodobě množná něco vybere, ale utlumí aktivitu velkých společností, které budou akorát optimalizovat, a Česko se pro ně stane nespolehlivým partnerem.
Pozdní a málo účinná energetická opatření byla připravována tak, aby pomohla především státnímu rozpočtu, a nikoli českým podnikatelům. Šílená klimaticko-energetická opatření, která naši ministři podpořili, či dokonce prosadili v EU, jsou ranou opět především našemu průmyslu. Navíc tato opatření oslabí všechny evropské firmy proti konkurenci z Asie nebo USA.
Stejně pošetilá je myšlenka zvýšení odvodů pro osoby samostatně výdělečně činné, která přichází jen krátce poté, co část z nich vláda zrušením EET dobrovolně vyslala do šedé zóny. To nelze nazvat jinak než jako grotesku. To si opravdu vláda myslí, že tím přesvědčí živnostníky, aby si v této době více přispívali na důchody?
Není lepší nechat to na nich a raději je udržet aktivní v obcích a v drobných službách? Mohl bych pokračovat, jak vláda utnula podporu inovací, investic, exportu, nepokračuje v podpoře technických oborů, duálního vzdělávání nebo jak arogantně komunikuje se zástupci zaměstnavatelů a živnostníků.
Vím, že i my jsme dělali chyby. Ale i v době koronavirové pandemie jsme podnikatele podrželi a umožnili jsme přežít podnikatelům ve službách a obchodě, jednali jsme s nimi, a i když jsme jim nedokázali vždy vyjít ve všem vstříc, žili jsme tím a naslouchali jsme jim. S tím je dnes konec a na to doplatíme. Všichni.
