Bez solidarity silnějších se slabšími nevznikne žádná fungující společnost ani žádná unie. Bez prosté solidarity silnějších se slabšími nevznikne ani společná politika. A přísahámeli na evropské hodnoty, tím více je musíme hlídat v době krize. Takhle nějak lze shrnout postup Prahy v čele Evropské unie i prvního mimořádného summitu za českého předsednictví. Má-li fungovat solidarita, říkejme jasné ne protekcionismu (to míří na Sarkozyho Francii).
Má-li fungovat solidarita, podpořme v tísni třeba Lotyšsko, ale nepodporujme myšlenku paušálního fondu na pomoc finančním sektorům střední a východní Evropy (to zase míří na včerejší požadavek Budapešti).
Nechceme-li, aby nás nováčky západní Evropa házela do jednoho pytle, vyhýbáme se už sousloví střední a východní Evropa, natožpak společným „středovýchodoevropským“ požadavkům. To není jen český zájem. Robert Fico tu argumentuje stejně jako Topolánek. A požadavek Budapešti na paušální pomoc střední a východní Evropě (do západštiny překládaný jako „pomoc Východu“) ten hrozivý stereotyp jen podporuje.
Je dobré Maďarsku vysvětlit, že i když EU je pro nás jakousi dědičkou habsburské monarchie, nesmí opakovat její chyby – tedy dualismus v podobě rozdělení na Předlitavsko a Zalitavsko v roce 1867, nyní na západ a východ. Právě tady se totiž solidarita silnějších se slabšími rozmělňuje.
Kdyby se k požadavku Budapešti připojilo více hlasů „východu“, byl by problém najít hranici mezi těmi, kteří solidaritu potřebují jako šanci a kteří jen jako roušku své neodpovědnosti. Evropa tu ukazuje vyšší úroveň téhož problému, jaký teď sami sledujeme v Chomutově. Ale právě tady musí rozhodovat společná pravidla solidarity.
Má-li fungovat solidarita, podpořme v tísni třeba Lotyšsko, ale nepodporujme myšlenku paušálního fondu na pomoc finančním sektorům střední a východní Evropy (to zase míří na včerejší požadavek Budapešti).
Nechceme-li, aby nás nováčky západní Evropa házela do jednoho pytle, vyhýbáme se už sousloví střední a východní Evropa, natožpak společným „středovýchodoevropským“ požadavkům. To není jen český zájem. Robert Fico tu argumentuje stejně jako Topolánek. A požadavek Budapešti na paušální pomoc střední a východní Evropě (do západštiny překládaný jako „pomoc Východu“) ten hrozivý stereotyp jen podporuje.
Je dobré Maďarsku vysvětlit, že i když EU je pro nás jakousi dědičkou habsburské monarchie, nesmí opakovat její chyby – tedy dualismus v podobě rozdělení na Předlitavsko a Zalitavsko v roce 1867, nyní na západ a východ. Právě tady se totiž solidarita silnějších se slabšími rozmělňuje.
Kdyby se k požadavku Budapešti připojilo více hlasů „východu“, byl by problém najít hranici mezi těmi, kteří solidaritu potřebují jako šanci a kteří jen jako roušku své neodpovědnosti. Evropa tu ukazuje vyšší úroveň téhož problému, jaký teď sami sledujeme v Chomutově. Ale právě tady musí rozhodovat společná pravidla solidarity.
