Ale... Nejsem schopen v sobě potlačit kritického čtenáře, když čtu o ruské koloně překračující hranice, před kterou se „skrývají jeleni, losi, vlci a několik medvědů“. Jak to Luke ví? Byl tam snad? Viděl ty losy a medvědy, jak se schovávají? Žijí v Černobylu vůbec medvědi? A pokud ano – nejsou to náhodou radioaktivní medvědi, kteří by se (alespoň teoreticky) tanků vůbec nemuseli bát?
Nikdy jsem podobný druh psaní neměl rád. Je to dědictví takzvané literatury faktu, která se začala šířit v šedesátých letech. Vševědoucí vypravěč v podobě novináře tu vypráví, jak něco bylo, a doplňuje detaily na dokreslení atmosféry. Ty detaily si pochopitelně vymýšlí, protože žádného černobylského medvěda v životě neviděl (a i kdyby ho viděl, do hlavy mu nevidí). Rozdíl oproti Třem mušketýrům je tak pouze v tom, že Dumas nás klame zcela transparentně, zatímco literáti faktu nám věší bulíky na nos s kamenným výrazem ve tváři.