Hokynářská etika

Největší z pragmatiků Jiří Paroubek se kroutí jako had a tam, kde jindy plamenně káže o morálce, zásadovosti a presumpci viny, mlží. Dryml prý udělal profesionální chybu, zesměšnil se a měl by vystoupit z klubu sociálnědemokratických senátorů. Aha, Jiří Paroubek by Drymla nerad ztratil, tak na něj chce přidat nálepku „ten není náš“ a dále jej využívat ke spolupráci. Ostatně senátorské mandáty nerostou na stromech. Rezignace by znamenala doplňovací volby a to je nejistota pro ČSSD.

Vzhledem k chování a pověsti pana Drymla bychom mohli spekulovat, zda se předseda Paroubek tohoto muže neomezených schopností nebojí. Pistolí se v okolí předsedy ohání zjevně víc lidí a jak víme, nikoli platonicky. Tak daleko ale naše politika doufejme nedošla.

ČSSD je nyní vedena snahou uchovat si Vladimíra Drymla  nejen ve svém středu, ale i v senátorské funkci. Co to dokládá? Kromě nebetyčné vyčuranosti a cynismu předáků Lidového domu také fakt, že si z voličů dělají legraci.

Podle Jiřího Paroubka prý Dryml nechtěl „nikoho vydírat, zastrašovat, či dokonce zatahovat do politiky příbuzné, ale pouze měl zájem o veřejnou listinu“. Patrně si ji chtěl nechat zarámovat a darovat ji poslankyni Orgoníkové coby výzdobu kanceláře. Tahle infantilní hloupost pana předsedu přímo diskvalifikuje z role, do které se tak zuřivě dere – nejvyššího politického vyšetřovatele. Spíš jej usvědčuje ze snahy Drymla krýt, bagatelizovat jeho čin a přeměnit jej v přijatelnou politickou prasárničku.

Jestli šéf poslanců ODS Tluchoř o Moravovi věděl a nezastavil jej, je politicky vinen. Na druhé straně však nic aktivně nepodnikal. To předseda ČSSD za zachování funkce a politické kariéry jednoho gaunera přímo bojuje.