Připomínaly se hlavně církevní skandály, jeho konzervatismus a „čištění“ církve od „nepohodlných“ teologů.
Jenže to není zcela zasloužené a na Ratzingera se minimálně část z toho přilepila kvůli jeho mediální neobratnosti i přílišnému spoléhání na své poradce.
Platí to rozhodně, pokud jde o různé sexuální či finanční skandály uvnitř církve či Ratzingerovy zdánlivě kontroverzní výroky, třeba ten týkající se islámu.
Složitější je to s jeho působením jako šéfa Kongregace pro nauku víry, která má dbát na dodržování katolické věrouky v církvi a bojovat v ní proti herezi.
