Mají totiž svoji logiku. Omezení otvírací doby má zabránit tomu, aby lidé zmámení nad ránem alkoholem nedělali různé „blbiny“ podporující šíření nemoci jako objímání se či pití z jedné nádoby. Limit pro stojící zase může zabránit třeba přeplnění barů a tím omezit přenos infekce. Podobné je to i s nošením roušek.
  |
Samozřejmě, ministerstvo zdravotnictví mělo něco takového zavést už dávno a zřejmě i omezit dočasně otvírací dobu hospod ještě víc. Ale i tohle je aspoň něco, co šíření viru zpomalí. Jenže pro část lidí je i tohle příliš. Mají dojem, že nad virem jsme už zvítězili či že to půjde bez jakýchkoliv omezení. Přitom podle nedávného průzkumu veřejného mínění se zároveň většina občanů bojí toho, že by mohla nemocí způsobenou koranavirem onemocnět.
Právě tahle většina by si teď měla uvědomit, že vyhlášená opatření pomáhají k omezení epidemie. A také k tomu, abychom se vyhnuli nepopulárním drastickým opatřením typu celkového či částečného uzavření ekonomiky.
Nechat nemoc „profrčet“ populací není řešením. Mohlo by to vést k tisícovkám mrtvých, poškodilo by to ekonomiku. Navíc stále nevíme, zda lze tímto způsobem vytvořit takzvanou stádní imunitu a stopnout epidemii. Dodržujme proto raději navrhovaná opatření a očekávejme jejich zpřísnění. Nemusí to být nijak drastické, byť omezující to bude. Jenže bezpečí není zadarmo. Jak to dopadne, záleží hodně na nás. Jasné je přitom to, že pokud se na dodržování pravidel vykašleme, přijdeme jak o veselou mysl, tak i o to zdraví.
