Sociální demokraté však na sobotu připravili ještě méně pochopitelné představení. Jejich předseda Sobotka a ministr práce Škromach vyšli do ulic spolu s odboráři demonstrujícími za schválení novelizovaného zákoníku práce.
Odboráři sice obvykle demonstrují proti vládě, ale tentokrát šli demonstrovat proti ODS, Kalouskovi a Klausovi. A proč také ne, když odbory už s Českou stranou sociálně demokratickou dávno takřka splynuly. Odborářští bossové kandidují do parlamentu v barvách ČSSD, odboroví analytici pracují na úřadu vlády a v odborech odchovaní „experti“ usedají do ministerských křesel.
Samozřejmě je to celé jen divadlo, neboť socialisté s komunisty mají dost sil na to, aby si novelu zákoníku práce schválili sami. Ale proč by soudruzi odboráři neměli soudruhům ve vládě zamávat pod okny rudými fanglemi, když je třeba demonstrovat sociálně-komunistickou jednotu? Vždyť žijí jedni z druhých.
Při pohledu na Škromacha s řehtačkou musí mít pravicově orientovaný volič jasno. Lépe dát hlas „nevýrazné“ ODS, než výrazně prokomunistickým socialistům. Ale taková reakce mezi voliči občanským demokratům stačit nebude. Potřebují přesvědčit i středové voliče a to bude velmi obtížné, což ukázal i šestnáctý kongres ODS.
Pro občanské demokraty bude těžké obhajovat reformní návrhy obsažené v Modré šanci. Zároveň od nich ovšem ODS v kampani nesmí ustoupit, neboť by tím riskovala ztrátu podpory u svých tradičních voličů a otevřela by konkurenční prostor jiné straně s liberálněekonomickým programem.
Pro ODS by tak bylo ideální, kdyby se spojenectví mezi sociálními demokraty a komunisty před volbami nadále prohlubovalo. Ostatně i z úvodního projevu Mirka Topolánka je patrné, že mobilizace proti rudému nebezpečí by pro něj byla nejsilnější parketou. Jenže k tomu bude předseda ODS potřebovat pomocnou ruku Miroslava Kalouska, na němž dost závisí, jak často a do jaké míry budou socialisté v parlamentu spoléhat na komunistické hlasy.
I Paroubek si evidentně uvědomuje, že hlubší spojenectví s KSČM nepůsobí na veřejnosti dobře a hlavně, negeneruje nové příznivce. Povede naopak ke ztrátě „špidlovských“ antikomunistů a nepřinese ani voliče obvykle nakloněné „havlovským“ stranám. Ať už je to US-DEU anebo některá ze stran sdružených kolem Josefa Zieleniece či Jana Kasla. A tak i Paroubek bude před volbami opatrný. Naštěstí pro ODS si však už s KSČM zadal dost na to, aby před ním pravice mohla varovat jako před advokátem komunismu. Proto bylo od Topolánka velmi prozíravé, že na sjezdu deklaroval svůj odpor k vytvoření povolební koalice s ČSSD.
Předseda ODS se tím (opět) jasně distancoval od jednoho politického odkazu svého předchůdce Václava Klause, což samozřejmě nelze převádět do osobní roviny. Přesto to nemusí být zdaleka poslední distanc od Klause, který Topolánka čeká. Sociální demokraté totiž v sobotu naznačili, kudy chtějí vést před volbami útok na ODS. Ve dvou novinových titulech si zaplatili inzerát, v němž mj. stojí: „ODS v čele s Václavem Klausem předala zemi v naprostém morálním a hospodářském úpadku. V roce 1997 se Česká republika stala synonymem okrádání investorů, nedůvěryhodného kapitálového trhu, symbolem tunelování, příkladem ztracené transformační šance.“
Než začne ostrá část kampaně
Ponechme stranou fakt, že vyčítat Topolánkovi chyby Klausových vlád je mírně řečeno nefér. ČSSD vybrala zbraň a Topolánek na to bude muset reagovat. Výše uvedenou tezi - evidentně z pera Paroubkova poradce Valtra Komárka - totiž zvláště v pražské kampani určitě rozvede Topolánkův soupeř David Rath.
Z úst bývalého člena ODS to sice bude znít opravdu směšně, ale na to si někteří voliči unešení rathovským slovníkem třeba ani nevzpomenou. Proto by bylo lépe, kdyby se Topolánek od chyb Klausových vlád jasně distancoval ještě než začne ostrá část kampaně. Jinak bude muset obhajovat neobhajitelné a ve volbách prohraje. Antikomunistickým apoštolem reforem se totiž může stát jen v případě, že se za ním nepotáhne právě onen klausovský odér deziluze z nedokončené transformace 90. let minulého století.
