Je to už obehraná písnička. Každý takový krok vzbudí zcela předvídatelnou reakci. Zastánci tvrdšího přístupu prohlašují, že jim jde jen o bezpečnost a spravedlnost. Profesionální obhájci přistěhovalců je vždy a všude obviní z rasismu. Následuje dialog hluchých: A: Nejsme rasisti! B: A jste! Švýcarská lidová strana, původce plakátu, se hájí tím, že černá ovce je „zavedené úsloví v němčině, francouzštině i angličtině“ a že dvacet procent cizinců páchá ve Švýcarsku čtyřicet procent zločinů. Mluvčí konkurenční sociální demokracie namítá, že přistěhovalci často patří do sociálně slabších vrstev, kde „jsou vystaveni většímu riziku kriminality“.
Rakouský poprask způsobila patnáctiletá dcera deportovaných žadatelů o azyl z Kosova, která se ukryla a vyhrožovala sebevraždou, pokud za ní rodina nebude smět zpátky do Rakouska. Tváří v tvář této srdceryvné fotogenické story prohlásil rakouský ministr vnitra, že hájí právo a pořádek.
Poctivé argumenty tu nenajdeme. Zastánci tvrdšího přístupu cynicky loví hlasy primitivů, kteří jiný zdroj hrdosti než národní příslušnost nemají a pro společnost nepředstavují větší přínos než průměrný imigrant. Na radikálním řešení situace politici ve skutečnosti nemají zájem, protože podnikatelé, kteří je platí, by se bez levné a nenáročné pracovní síly neobešli.
Výmluvné je, že snad žádná země nebyla schopna dát si do pořádku byrokracii, která eviduje cizince a posuzuje žádosti o azyl. Proimigrantská levice zase sází na rétoriku lidských práv a není schopna připustit, že všechny zájemce o azyl na světě prostě Evropa nepojme. Dokud se oba tábory nepodívají pravdě do očí, bude se Evropa pomalu sunout ke studené občanské válce.
Rakouský poprask způsobila patnáctiletá dcera deportovaných žadatelů o azyl z Kosova, která se ukryla a vyhrožovala sebevraždou, pokud za ní rodina nebude smět zpátky do Rakouska. Tváří v tvář této srdceryvné fotogenické story prohlásil rakouský ministr vnitra, že hájí právo a pořádek.
Poctivé argumenty tu nenajdeme. Zastánci tvrdšího přístupu cynicky loví hlasy primitivů, kteří jiný zdroj hrdosti než národní příslušnost nemají a pro společnost nepředstavují větší přínos než průměrný imigrant. Na radikálním řešení situace politici ve skutečnosti nemají zájem, protože podnikatelé, kteří je platí, by se bez levné a nenáročné pracovní síly neobešli.
Výmluvné je, že snad žádná země nebyla schopna dát si do pořádku byrokracii, která eviduje cizince a posuzuje žádosti o azyl. Proimigrantská levice zase sází na rétoriku lidských práv a není schopna připustit, že všechny zájemce o azyl na světě prostě Evropa nepojme. Dokud se oba tábory nepodívají pravdě do očí, bude se Evropa pomalu sunout ke studené občanské válce.