Intuice bez rozvahy

„Velké Rusko se zdvihá z kolenou,“ řekl Boris Jelcin při prezidentské inauguraci v červnu 1991. V té chvíli to sice platilo bezprostředně jen o něm samém, jeho slova nicméně předznamenala další vývoj.

Spolu s někdejším komunistickým funkcionářem Jelcinem, kterého semlel a vyplivl totalitární systém, se totiž začali o svůj nárok na nezávislou existenci hlásit nejen ruští demokraté, ale i představitelé dalších národů tehdejšího Sovětského svazu, onoho reaganovského „impéria zla“.

Přelomový rok 1991 tak sice začal masakrem neozbrojených litevských demonstrantů, skončil však smrtí totality. Do značné míry právě díky mužnosti a osobní statečnosti ruského prezidenta.

Jelcin díky své pozitivní vizi sebevědomého ruského státu dokázal pohřbít tíživou sovětskou minulost rychleji, než čekali i mnozí optimisté. Brzy ale vyšly najevo i osobnostní limity tohoto úspěšného rebela. Jeho „velké Rusko“ si začalo vypomáhat fauly vždy, když mu začal docházet demokratický dech. K těm největším patřila nesmyslná čečenská válka či obstrukce při odzbrojovacích jednáních.

Intuice, která Borise Jelcina jen málokdy zradila při jeho boji se sovětským marasmem, se ukázala být slabou oporou v době, kdy měl budovat moderní ruský stát.

„Již při pouhé zmínce o Berezovském se mi udělalo zle,“ přiznal například ve svých pamětech neschopnost čelit intrikám jednoho ze svých nejbližších spolupracovníků. Výsledkem bylo, že vysněné „velké Rusko“ ovládli místo demokraticky zvoleného prezidenta pochybné existence a korupčníci.

Smutným odkazem Jelcinovy vlády se tak stalo lidové volání po silném vůdci schopném sjednat pořádek. Výměnou za slib doživotního pardonu pro sebe a svou rodinu jím Jelcin učinil nynějšího prezidenta Putina. Právě v jeho sobě se ovšem kuriózně do Ruska vrátila ona snaha o totalitní moc, jejímž hrobařem se stal Jelcin.

Nejspíš to byla právě ona skvělá intuice, žel bohu nepodložená rozvahou, která Borise Jelcina přiměla při odstoupení z prezidentského úřadu ve prospěch Putina říci: „Chci vás požádat o odpuštění.“