Jackson si za svůj návrat zaslouží obdiv

Vážená paní Kačurová, je vidět, že Michaela Jacksona opravdu nemáte ráda. Měla byste to ale jako hudební publicistka umět říct víc narovinu a tím na sebe vzít i odpovědnost za Vaše soudy. Místo toho ale oba dva články stylizujete jako výčet „faktů“, do kterých jemně propašováváte svůj cynismus. To je jistě jednodušší. Já jako muzikant a hudební skladatel Michaela Jacksona uznávám (ta hudba ale nebude čekat ani na mé, ani Vaše uznání). Především obdivuji jeho hlas, který není používán jen jako vokální linka, ale hlavně jako perkusivní efekt. Například alba Dangerous a Invincible jsou dokladem toho, jak skvěle umí Jackson používat hlas na způsob bicího nástroje. A až na Youtube zadáte Michael Jackson beat box, pochopíte mé zděšení při Vašem porovnávání s Madonnou. Druhá věc, pro kterou Michaela Jacksona považuji za bohem nadaného performera, je jeho tanec. To, jak umí hudbu vyjádřit tělem a jaké taneční sestavy dokáže ze svých prvků nakombinovat, je podle mě někde na oné hranici geniality. Jeho hudba je v podstatě nepřenosná k jiným interpretům a i to je doklad naprosté a v dějinách popu nevídané originality. Takové propojení mezi hlasem, tělem a hudbou ovšem chce celou duši člověka a to si zkrátka bere svou daň. Do hlavy nikdo nikomu nevidí. Vy jste ale hudební publicistka a proto nechápu, proč ve Vašich článcích není ani slovo o hudbě a všechen čas mrháte převařováním přiblblých bulvárních klepů a siláckých formulek. Ještě k jeho návratu na pódia. Jeho vystoupení jsou neuvěřitelně náročná i fyzicky, takže se nelze divit, že jeho kariéra končí dříve než u zpěváků, co se za večer ani nehnou, nebo se zmůžou na spartakiádní cvičení alla již zmíněná Madonna. I proto obdivuji, že se jako padesátiletý, veřejným dohledem napůl zlomený chlap odhodlal k návratu.