To je pozoruhodné: přátelé Vladimíra Špidly, kterému je třeba přiznat, že držel stranu na distanc od KSČM, byli rozprášeni nebo dezertovali k Paroubkovi. Špidla sám byl neutralizován bruselským korytem. Zato přátelé Miloše Zemana, jehož je Paroubek úspěšným pokračovatelem, se proti pokračovateli usilovně a ne zcela neúspěšně organizují. Na politický subjekt to zatím nevydá, na vrásky na nástupcových zádech ano.
Zeman nepochybně Paroubka nenávidí ještě více než Špidlu: cítí to nejspíš tak, že mu nevděčný nástupce stranu ukradl a ještě ho k tomu využil jako „užitečného idiota“. Nové sdružení má výhodu, že je současně nepolitické i politické, sdružuje nestranické podivíny, kterým byl Miloš Zeman sympatický, a zároveň zbytky Zemanových stoupenců mezi funkcionářstvem ČSSD. Že jde o uskupení s politickými cíli je nepochybné (Zeman má na Paroubka ukrutnou žízeň), že politické uskupení s názvem „Spolek přátel našeho předsedy“ je cosi nestandardního, taktéž.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
I v této věci má zjevně prsty Zemanův šikovný šéfmanažér Miroslav Šlouf. Zeman ostatně není jediným českým známým politikem, kterému v poslední době výrazně pomohl. Přitom je stále členem ČSSD.
Paroubek dosud řešil problémy se stranickými papaláši, kteří by ho mohli úmyslně či bezděky ohrozit, tak, že je neprodleně vyrazil nebo aspoň upozadil. Vypadá to jako chlapská rozhodnost a zásadovost, dá se to vysvětlit i pragmatičtěji. Ve straně byla ovšem obnovena kázeň.
Teď se řeší případ řadového člena strany Šloufa. Zemanův exporadce je povolán před stranickou inkvizici, která má právo doporučit předsednictvu jeho vyloučení. (To je tzv. vykopnutí zezhora; kromě toho lze člena vykopnout i demokraticky zezdola rozhodnutím místní organizace). „Vůbec by mne nemrzelo, kdyby tento odpudivý bývalý komunistický funkcionář ze strany sám odešel,“ prohlásil předseda ČSSD. Je to zvláštní nával zásadnosti u člověka, který se bez problémů šmajchluje s komunistickými funkcionáři nikoli bývalými.
Pan Paroubek to má těžké. Doba revolučních tribunálů už pominula a/nebo dosud nenastala, musí se spokojit s vylučováním. Jsou s tím problémy. Demokracie má své stinné stránky.
