Středa 29. května 2024, svátek má Maxmilián, Maxim
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Jasno bude až po volbách

Názory

  9:41
PRAHA - Prezident tají řešení politického patu. Chce počkat až na skončení senátních voleb.

Na tahu je prezident. foto: Michal DoležalČTK

ANALÝZA

Topolánkova vláda nedostala důvěru a klíčovou figurou politického dění se stal opět prezident Václav Klaus. Právě na něm nyní záleží, kdy přijme demisi Mirka Topolánka a kdo dostane další šanci na sestavení vlády.

Tyto otázky ale zůstanou nerozřešeny minimálně několik týdnů. Klaus totiž vzkázal ze Singapuru, kde je nyní na návštěvě, že s hledáním řešení počká do senátních a komunálních voleb, které skončí 27. a 28. října.

Milníky na cestě k vládě bez důvěry

2. a 3. 6. 2006 Ve volbách do Poslanecké sněmovny zvítězila ODS, když získala přes 35 procent, druhá byla ČSSD se ziskem více než 32 procent hlasů. Jenže ODS, lidovci a zelení dostali ve sněmovně stejně křesel jako ČSSD a KSČM.

Dva dny po skončení voleb prezident Václav Klaus pověřil Mirka Topolánka jednáním o příští vládě.

16. 8. 2006 Prezident Václav Klaus jmenoval novým premiérem šéfa ODS Mirka Topolánka. Ještě před tím přijal demisi kabinetu Jiřího Paroubka. ČSSD byla ochotná  kabinet za určitých podmínek tolerovat. Chtěla ale mít například vliv na to, kdo obsadí některá křesla ve vládě.

24. - 25. 8. 2006 Jiří Paroubek oznámil, že ČSSD ukončila jednání s ODS o podpoře její menšinové vlády. Zároveň řekl, že zahájí jednání s předsedou KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem. Ten návrh přijal a připustil, že by menšinová vláda mohla vzniknout i díky toleranci komunistů. O den později Kalousek musel rezignovat na vedení strany.

26. 6. 2006 ODS, KDU-ČSL a Strana zelených podepsaly koaliční smlouvu a rozdělily si vládní křesla. Neměly ale dost hlasů ve sněmovně. Jednání s ČSSD o podpoře nevedla k cíli, přestože Topolánek dokonce ČSSD nabídl účast ve vládě a rozšíření koalice na čtyři strany.

O šanci sestavit vládu se perou hlavně předsedové dvou nejsilnějších politických stran - Mirek Topolánek a Jiří Paroubek. Jejich snahy ovšem mohou vyjít lehce naprázdno. Klaus nebo jeho spolupracovníci totiž už naznačili, že mají proti této možnosti výhrady.

Paroubka diskvalifikuje nejvíce ze všeho fakt, že by zřejmě musel jakoukoliv svoji vládu opřít o toleranci komunistů.

A s tím by měl Klaus problém. „Nevěřím, že by to prezident udělal,“ potvrdil MFD prezidentův tajemník Ladislav Jakl v pondělí.

Klausovi se ale zřejmě příliš nelíbí ani nový Topolánkův plán. Podle něj by měl sestavit vládu znovu on. Ovšem s tou podmínkou, že by do týdne znovu žádal sněmovnu o důvěru a očekávaný neúspěch by „přiblížil předčasné volby“.

I tyto snahy Jakl kritizuje a označuje je za „fikce a marné pokusy jen pro formu“. Klaus by podle něj na něco takového nepřistoupil a orientoval by se na „seriózní, vážně míněné pokusy“.

A pro ty má Klaus v rukou silnou zbraň - českou ústavu, která mu umožňuje po libosti manévrovat. Nepředpisuje mu totiž, kdy má přijmout demisi Topolánkovy vlády. Topolánek a samozřejmě také jeho případný nástupce proto může vládnout poměrně dlouho i bez důvěry. Klaus v tomto mezidobí může v závětří vyčkávat, jestli se znervóznělá politická scéna nedomluví na předčasných volbách, povolání úřednické vlády nebo jestli nedojde na „mongolskou variantu“.

O ní mluvil Klaus před týdnem během své návštěvy Mongolska. „Také jim trvalo čtyři měsíce, než sestavili vládu, ta vydržela rok. Mezitím vznikly subkoalice uvnitř této vlády a nakonec se vytvořila většina úplně jiná. To je téměř návod,“ řekl tehdy Klaus.

Minulou středu zase Jakl v Rádiu Česko naznačil, že premiér by mohl přijmout demisi Topolánkova kabinetu až poté, co se strany dohodnou na vytvoření úřednické vlády, která by zemi dovedla k předčasným volbám. K těm vede několik cest. Prezident je musí vyhlásit třeba tehdy, když vláda nezíská v parlamentu důvěru ani napotřetí.

Sněmovna také může odhlasovat ústavní zákon, který zkrátí její funkční období.
Přirozeným východiskem z patu by samozřejmě byla dohoda dvou nejsilnějších politických stran. Něco takového ovšem jejich současní lídři - Paroubek i Topolánek - svorně vylučují.
Autoři: