Paní Šabatová vyjadřuje svůj názor, že exekuce zabavením dávek je nezákonná. Já jsem právník a popsala jsem platné exekuční právo, které postižení peněz vyplacených jako dávky připouští. To jsou dvě různé věci. Za tím, co jsem napsala, si stojím a nemíním se k tomu vracet. Píše-li paní Šabatová v souvislosti se mnou o „právním posvěcení ostudnosti“ či o „podivné transsubstanciaci peněz“, jdou tyto její výrazy na účet zákona, nikoli můj. Tu „transsubstanciaci“ bych sice ráda vysvětlila, ale obávám se, že na to zde není dost místa.
Ráda bych však položila paní Šabatové tuto otázku: Když před časem působila ve funkci zástupkyně ombudsmana, dost vysoké na to, aby se pokusila v rámci úřadu iniciovat legislativní úpravu, tj. změnu příslušného zákona, udělala to ? Na to nemusí být sama právník, však pár šikovných mladých právníků úřad ombudsmana zaměstnává. Mimochodem: Je paní Šabatové známo, že hranice nepostižitelnosti hotových peněz ve výši tisíc korun je v občanském soudním řádu bez jakékoli změny od přijetí zákona v r. 1963 ? Ano, od roku 1963 ! Co znamenalo 1000 Kčs, které se v exekuci ponechávají dlužníkovi, tehdy a co znamená 1000 Kč dnes, nelze vůbec srovnávat. Tehdy to byla tak půlka slušné měsíční mzdy. Změna v zákoně v tomto směru by byla legitimní a asi správná, mohlo tam klidně dnes být dva, tři nebo i čtyři tisíce korun. Nikdo to ale nenavrhl a nikdo to neprovedl, ačkoliv by taková změna prošla patrně legislativním procesem hladce a bez problémů.
Ono je snazší hovořit o nezákonnosti jen tak, vzletnými slovy a zákon přitom ignorovat, pravděpodobně jej ani neznat. A ještě mluvit o jeho „ohýbání, protože si to lid žádá“. Takový přístup nemůžete, paní Šabatová, od solidního právníka očekávat.
