Ačkoliv si pokaždé myslím, že už mě v dnešním módním překračování veškerých mravních zábran nemůže nic překvapit, jsem stále znovu a znovu usvědčován z omylu. Naposledy zprávou o „výstavě“ mrtvol v Paláci Lucerna v Praze („Lucerna vystavuje lidská těla“, LN 5.5.).
Nevěřím ani v nejmenším, že autorovi výstavy jde o nějaké vědecké poznání a o poučení návštěvníků. Věda není tyjátr - a jmenovitě o významu anatomie již není nutno přesvědčovat veřejnost podobně, jak musel před čtyřmi sty roky Jan Jessenius. Komu jinému by to mělo být zřejmější než vysokoškolskému učiteli? Spíše si myslím, že jde opět o jeden z testů, jaké ponížení své lidskosti ještě bez odporu sneseme (vykopání něčí mrtvoly z hrobu a její pohození bývalo snad horším zločinem než vražda) . To na jedné straně. A na druhé to má být zřejmě nové dráždidlo pro ty přesycené nadbytkem a nudou, kteří již opravdu neví, co by. Což v tomto případě neplatí § 202 trestního zákona o hanobení lidských ostatků?
Budeme-li k tomuto postupujícímu kultu smrti, otrlosti a absolutně žádných ohledů na nic a na nikoho (vždyť snad ti mrtví mají také nějaké žijící blízké či přátele) mlčet, dočkáme se možná ještě hoších eventualit. Co až nám někdo začne na nějaké nové „výstavě“ vnucovat třeba nahrávky hlasů a tváří mučených lidí pod záminkou, že poznání je poznání a nelze ho omezovat nějakými falešnými, pseudohumanistickými (!) ohledy? Vsadím se, že v takovém případě bude mít autor expozice i písemné prohlášení mučených, že se k tomuto „pro vědu nesmírně důležitému experimentu“ dali k dispozici dobrovolně a radostně!
