Běžná logika a selský rozum nám říkají, že má-li prezident České republiky ústavní právo jmenovat předsedu (předsedkyni) Nejvyššího soudu, má tudíž také právo jmenovaného předsedu (předsedkyni) z funkce odvolat. Je to zákonité riziko zmíněné funkce, náležitě finančně oceněné a vyvážené vysokou pravomocí po dobu jejího vykonávání. Funkce, k níž je podmínkou jmenování, není v civilizované společnosti žádným doživotním pašalíkem ani trafikou.
Jistě správná zásada nezávislosti moci soudní nabývá někdy v praxi dosti bizarních rozměrů, alespoň v představách a názorech některých soudců. Svou reakcí dokazuje paní Iva Brožová, že její jmenování bylo omylem. A to bez ohledu na konkrétní výtky, které stály za požadavkem ministra spravedlnosti a překvapivým souladem názorů premiéra i prezidenta. Žádný strom do nebe nedoroste.
