Zdůrazňuji, že vůbec nepodezírám pana Paroubka, že by snad chtěl u nás obnovit komunismus: to jednak není technicky možné, a jednak je to zbytečné, protože k obojímu, co bylo zmíněno v předchozím odstavci, není komunismu vůbec zapotřebí, ba lépe se to dnes zvládne bez něho.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Pěkný doklad sociálně demokratické (přesněji řečeno paroubkovské) praxe a zároveň pěkný příslib pro budoucnost je prohlášení předsedy ČSSD, že jeho strana už nebude v budoucnu trvat na zavedení registračních pokladen (kdysi ještě za premiéra Špidly jsem jim věnoval tento fejeton) a minimálního základu daně pro podnikatele. V obou případech šlo sice o správná opatření, ale „symbolizovala útisk“ a odvedla ČSSD voliče. Proto od nich ČSSD upouští a slibuje, že se to nebude opakovat.
Vyjádření pana předsedy je třeba rozanalyzovat:
Za prvé: nemyslete si, že bychom snad byli udělali chybu! Chyby strana nedělá nikdy. (Pro čtenáře, kteří jsou ještě duchem napůl v bolševismu, zdůrazňuji, že „strana“ znamená v tomto případě ČSSD).
Ukázalo se však, že správné opatření „symbolizovalo útisk“ a „odvedlo ČSSD voliče“. To obojí je pádný důvod, abychom ho, bez ohledu na jeho správnost, zrušili.
Podobně postupovali i komunisté: když zjistili, že nějaké opatření jednoduše řečeno vzbuzuje mezi „pracujícími“ příliš velkou nevoli, „upustili od něho“. Je tu však podstatný rozdíl. Komunisté to udělali potichu a bez zbytečných řečí. Pan Paroubek, dítě nové doby, zavádí v tomto směru glasnosť. A vzhledem k tomu, že podle soukromých měření pana poslance Severy hlasová dispozice sociálně demokratického předsedy ve Sněmovně jen slabě zaostává za tou německého ovčáka (podotýkám, že nejde o revanšistu pasoucího ovce, nýbrž o psa) a výrazně předstihuje motorovou sekačku na trávu, je to glasnosť jako hrom.
