Patřím k voličům, kteří se při volbách neohlíží v pravo ani v levo, ale volí menší zlo. Řídím se těmito prioritami: kladný přístup k našemu členství v EU a NATO- včetně Lisabonské smlouvy, co nejmenší korupční potenciál, snaha o snížení státního dluhu a rozumné sociální reformy , které neúměrně nezatíží státní rozpočet. V poslední době mě také začíná zajímat přístup stran k nepochopitelným úletům pana prezidenta ve vztahu k Rusku a k našemu členství v EU.
Tragické ovšem je, že pokaždé, když se objeví politik, který by byl pro mne v rámci mých priorit alespoň částečně perspektivní je velice rychle z vedení sestřelen a nahrazen naprosto katastrofální osobností. Po Špidlovi přišel Gross s vazbami na mafie a podezřením na korupční chováním (o Paroubkovi s jeho kočkováním nemluvě). , Při prezidedentských jsem dpufela, že naši zákonodárci dostanou rozum a zvolí pana profesora Švejnara, ale samozřejmě byl za trapných podmínek zvolen opět pan Klaus. Takže místo osobnosti světového fotmátu máme opět pana prezidetna Klause s jeho antievropanstvím a nebezpečně vřelými vztahy k Rusku. Jeho poslední originální názor, že dvacetiletá přítomnost ruských vojáků nebyla okupace, ale soudružské napomenutí, mě právě teď zvednul ze židle. (kdyby někdo tvrdil např. v Německu, že holokaust nebyl, tak ho zavřou).
Teď jsem právě začala doufat, v úspěch pane premiéra Topolánka.Jsem přesvědčená, že jeho vláda byla jedna z nejlepší. Za této vlády se uskutečnilo nejvíc reforem, co pamatujia zadluženost se začala snižovat. Topolánka si získal dobré jméno v EU i v zahraničí. K mé hrůze vidím, že jeho sestřel se blíží. A ještě větší obavami mě naplňuje jeho možný nástupce pan primátor Bém. O hospodaření a různých skandálech v pražském zastupitelstvu jsem toho četla tolik, že nemám pochyb, že místo rovného politika, který ví, co chce, budeme mít korouhvičku přičinlivě se otáčející, jak větry z hradu foukají.
Tak se ptám, komu ještě mohu věřit natolik, abych jeho stranu volila? Bude mě někdo moci vinit, když poprvé po listopadu k volbám prostě nepůjdu i kyž to bude znamenat posílení komunistické strany?
Tragické ovšem je, že pokaždé, když se objeví politik, který by byl pro mne v rámci mých priorit alespoň částečně perspektivní je velice rychle z vedení sestřelen a nahrazen naprosto katastrofální osobností. Po Špidlovi přišel Gross s vazbami na mafie a podezřením na korupční chováním (o Paroubkovi s jeho kočkováním nemluvě). , Při prezidedentských jsem dpufela, že naši zákonodárci dostanou rozum a zvolí pana profesora Švejnara, ale samozřejmě byl za trapných podmínek zvolen opět pan Klaus. Takže místo osobnosti světového fotmátu máme opět pana prezidetna Klause s jeho antievropanstvím a nebezpečně vřelými vztahy k Rusku. Jeho poslední originální názor, že dvacetiletá přítomnost ruských vojáků nebyla okupace, ale soudružské napomenutí, mě právě teď zvednul ze židle. (kdyby někdo tvrdil např. v Německu, že holokaust nebyl, tak ho zavřou).
Teď jsem právě začala doufat, v úspěch pane premiéra Topolánka.Jsem přesvědčená, že jeho vláda byla jedna z nejlepší. Za této vlády se uskutečnilo nejvíc reforem, co pamatujia zadluženost se začala snižovat. Topolánka si získal dobré jméno v EU i v zahraničí. K mé hrůze vidím, že jeho sestřel se blíží. A ještě větší obavami mě naplňuje jeho možný nástupce pan primátor Bém. O hospodaření a různých skandálech v pražském zastupitelstvu jsem toho četla tolik, že nemám pochyb, že místo rovného politika, který ví, co chce, budeme mít korouhvičku přičinlivě se otáčející, jak větry z hradu foukají.
Tak se ptám, komu ještě mohu věřit natolik, abych jeho stranu volila? Bude mě někdo moci vinit, když poprvé po listopadu k volbám prostě nepůjdu i kyž to bude znamenat posílení komunistické strany?
