Ekonomicky vzato to znamená, že způsob, jímž se lídři Unie snaží poslední rok a půl bránit euro, se ještě víc prodraží. Politicky vzato to znamená, že se přiblížila zátěžová zkouška pro francouzskoněmeckou osu, kolem níž se v EU tradičně všechno točilo a zatím pořád ještě točí.
ČTĚTE TAKÉ: |
Bylo to jako krátký pohled rozestoupivší se mlhou do možné budoucnosti: degradovaná Francie v ní stojí na jiné kře než Německo, které zůstalo posledním velkým státem eurozóny s vynikajícím ratingem. Takové budoucnosti mělo euro zabránit, ve skutečnosti ho urychluje. To poznání může otřást zažitými představami celé politické generace.
Německá politická elita si ten šok o víkendu odreagovávala vyvoláváním obranných nálad („Útočí nám na euro!“) a hartusením na anglosaské finančníky.
I ona si však bude muset alespoň připustit dilema: pustit k vodě jih Evropy včetně Francie, nebo Evropské centrální bance dovolit, ať spustí rotačky? Okruh nemyslitelného se významně zužuje.
