KAISER: Nenávist vítězí

Ve virváru této inscenace by nemělo zapadnout, že věcně vzato nejmenší a nejneduživější vládní strana není až tak mimo. Pokud se stát zavazuje vyplácet církvím kompenzace časově přesahující dobu trvání té vlády, vytváří další mandatorní výdaj – a bylo by docela zodpovědné, kdyby vláda svým nástupkyním aspoň naznačila, kde si myslí, že peníze posílané církvím mají brát. Stejně tak návrh VV ušetřit fúzí ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí.

Kdo si myslí, že to je hloupost, měl by konečně prozradit, čím přesně je jedno či druhé ministerstvo tak nezastupitelné.

Návrhy samozřejmě trpí ledabylostí a ještě víc starými hříchy VV. Éra jejich úspěšného blufování skončila loni na jaře rozkolem ve straně a sérií afér. Dnes i dětina vidí, že pád vlády kvůli církevním restitucím by byl pro véčka sebevraždou. I k tomu se sice ve stavu trvajícího zoufalství leckdo odhodlá, jenže v tomto případě zůstává ještě jeden důležitý moment, který nelze jen tak přejít – totiž osobní animozita, jíž se za rok a půl společného vládnutí nutně nastřádala spousta.

ODS dělá, že pro dohodu s církvemi obětuje vše, jenže ODS volby nechce a na cizí bluf odpovídá svým blufem. To každý ví. Zato topku véčka podezírají, že jí by pád vlády vyhovoval.

A nikoho od vymetení Víta Bárty a Radka Johna nenávidí tak jako Kalouska. Tato animozita je záruka, že jaderná zbraň použita nebude.