Ruku v ruce s tím jde většinou méně nápadné střídání v horních patrech státní správy.
K prvním terčům Nečasovy koalice patří Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Koalice už složitě vymýšlí, jak odčinit následky rok starého dosazení sociálnědemokratického poslance Petra Rafaje, který má přitom odsloužit ještě pět roků. Rafaj v ÚOHS trčí jako pomník loňského politického patu, kdy už ČSSD sahala po vládě, ale ještě ji neměla. Výběr muže, který do čela antimonopolního úřadu přechází přímo ze sněmovny, byl skandální i na české poměry.
Sociálním demokratům není při žádné vzpomínce dost stydno a začnou asi vyvolávat strašidlo "noci dlouhých nožů", což byl snad nejpřekrucovanější výrok Mirka Topolánka. Bývalý předseda ODS tehdy chtěl jenom říct, že státní správu vyčistí od lidí, jejichž jedinou kvalifikací je sociálnědemokratická legitimace. Bohužel po éře Topolánka a jím vybraného Fischera máme sociálnědemokratických top úředníků snad ještě víc než před ní, od Energetického regulačního úřadu až po Český telekomunikační úřad.
ODS nebyla o moc lepší, její poněkud slabší pozice jdou spíš na úkor vlastní nemohoucnosti. Personální politika státu se stane důležitým testem odhodlání Petra Nečase vládnout lépe. Zatím ale tak daleko nejsme, zatím, snad, pouze začíná očistná fáze. V ní by ČSSD, dosud nejnestydatější strana, která by byla nestydatá dál, jen už nemůže, měla mlčet.
