Zpráva o tom, že pro zhruba 50 úředníků najatých nebo vyreklamovaných ze svých pracovišť k zvládnutí evropského předsednictví se na úřadu vlády bude zakládat jakýsi evropský odbor, se zdá být detailem, v příběhu o potřebě šetřit ve státní správě ale silně ruší.
Odpovědná místa nás ujišťují, že útvar, jemuž vicepremiér Füle pracovně říká koordinační centrum pro EU, nebude znamenat víc úředníků, a že jich dokonce oproti současnému stavu ubude. Na místě je ovšem přiměřená skepse – sebemenší úřady mají v sobě nevyhubitelnou tendenci růst a přijímat nové lidi. Podstata problému je v tom, že se tu o unijní problematiku zbytečně svářejí dvě instituce, tedy ministerstvo zahraničí s úřadem místopředsedy vlády pro Evropu.
Ten se zakládal teprve se vznikem Topolánkovy koaliční vlády, kdy šlo o to, aby si ODS přes Alexandra Vondru pohlídala evropskou politiku vlády. K tomuto dobovému vnitropolitickému důvodu přistupoval ještě jeden důvod nadčasový – nutnost zvládnout předsednictví. Předsednictví ale předevčírem skončilo a úřadeček zůstává. To je sémě pro trvalou institucionální schizofrenii a rivalitu mezi Strakovou akademií a Černínským palácem, sémě, které může vypučet, jen co se ve státní správě zase přestane hledět na výdaje.
V takovém případě bude z koordinačního centra obtížný pomník právě skončeného předsednictví. Dá se pochopit, že dokud běželo, tvářili se jeho pořadatelé z reklamních důvodů, že řídí svět. To ale zkraje týdne skončilo. Na státní rozpočet se chystá hospodářská recese, o několik řádů důležitější než virtuální realita předsednictví. Buď by neměl být úřad vicepremiéra pro Evropu, nebo evropský odbor na ministerstvu. Jedna z obou byrokracií je tu navíc.
Odpovědná místa nás ujišťují, že útvar, jemuž vicepremiér Füle pracovně říká koordinační centrum pro EU, nebude znamenat víc úředníků, a že jich dokonce oproti současnému stavu ubude. Na místě je ovšem přiměřená skepse – sebemenší úřady mají v sobě nevyhubitelnou tendenci růst a přijímat nové lidi. Podstata problému je v tom, že se tu o unijní problematiku zbytečně svářejí dvě instituce, tedy ministerstvo zahraničí s úřadem místopředsedy vlády pro Evropu.
Ten se zakládal teprve se vznikem Topolánkovy koaliční vlády, kdy šlo o to, aby si ODS přes Alexandra Vondru pohlídala evropskou politiku vlády. K tomuto dobovému vnitropolitickému důvodu přistupoval ještě jeden důvod nadčasový – nutnost zvládnout předsednictví. Předsednictví ale předevčírem skončilo a úřadeček zůstává. To je sémě pro trvalou institucionální schizofrenii a rivalitu mezi Strakovou akademií a Černínským palácem, sémě, které může vypučet, jen co se ve státní správě zase přestane hledět na výdaje.
V takovém případě bude z koordinačního centra obtížný pomník právě skončeného předsednictví. Dá se pochopit, že dokud běželo, tvářili se jeho pořadatelé z reklamních důvodů, že řídí svět. To ale zkraje týdne skončilo. Na státní rozpočet se chystá hospodářská recese, o několik řádů důležitější než virtuální realita předsednictví. Buď by neměl být úřad vicepremiéra pro Evropu, nebo evropský odbor na ministerstvu. Jedna z obou byrokracií je tu navíc.
