Připomínka expremiérovy papalášské dovolené v Berlusconiho latifundii byla na místě. Vytahovat ale na Topolánka jeho otce, a dokonce dědečka – oba prý byli vysocí komunisté – je nízkost, kterou si tu od demokratického převratu žádný z významných politiků nedovolil. Vlastně dovolil, jednou – to když Václav Klaus Vladimíru Mlynářovi připomněl, že se narodil kdysi vlivnému komunistovi Zdeňkovi M. Ale i Klaus, který se prakticky nikdy neomlouvá a ničeho nelituje, výjimečně uznal, že přestřelil.
Odepisovat lidi kvůli jejich rodičům patřilo samozřejmě k oblíbeným metodám komunistického režimu. To neznamená, že bychom informace o rodinném zázemí politika, o němž si chceme udělat pokud možno kompletní obrázek, měli přejít. Kdo se ale na tento tenký led vydá, musí splňovat dvě podmínky.
Za prvé musí si umět odpovědět na otázku, jak konkrétně se ve výchově daného člověka mohl komunistický rodokmen jeho rodiny projevit. Je asi rozdíl mezi Topolánkem, který se svým otcem – aspoň z toho mála, co na sebe prozradil v knižním rozhovoru Mirek Topolánek osobně – byl nejdřív na kordy a pak už se s ním nestýkal vůbec, a mezi dejme tomu Paroubkovým spolupracovníkem a vnukem dlouholetého člena ÚV KSČ Josefa Havlína Karlem Březinou, kterého i z fotbalových tréninků ve škole vozila šestsettřináctka.
Za druhé musí kádrovák i kádrovanému (třeba Březinovi) přiznat právo na vlastní vývoj. Jen když najde souvislost mezi dětstvím v papalášském skleníku a dnešním chováním posuzovaného, může snad tu souvislost zveřejnit. Moderní kádrování je jemná práce. Včera se znovu ukázalo, že Paroubek není člověk moderní doby.
Odepisovat lidi kvůli jejich rodičům patřilo samozřejmě k oblíbeným metodám komunistického režimu. To neznamená, že bychom informace o rodinném zázemí politika, o němž si chceme udělat pokud možno kompletní obrázek, měli přejít. Kdo se ale na tento tenký led vydá, musí splňovat dvě podmínky.
Za prvé musí si umět odpovědět na otázku, jak konkrétně se ve výchově daného člověka mohl komunistický rodokmen jeho rodiny projevit. Je asi rozdíl mezi Topolánkem, který se svým otcem – aspoň z toho mála, co na sebe prozradil v knižním rozhovoru Mirek Topolánek osobně – byl nejdřív na kordy a pak už se s ním nestýkal vůbec, a mezi dejme tomu Paroubkovým spolupracovníkem a vnukem dlouholetého člena ÚV KSČ Josefa Havlína Karlem Březinou, kterého i z fotbalových tréninků ve škole vozila šestsettřináctka.
Za druhé musí kádrovák i kádrovanému (třeba Březinovi) přiznat právo na vlastní vývoj. Jen když najde souvislost mezi dětstvím v papalášském skleníku a dnešním chováním posuzovaného, může snad tu souvislost zveřejnit. Moderní kádrování je jemná práce. Včera se znovu ukázalo, že Paroubek není člověk moderní doby.
