Nejnovějším trendem je nečekat na nominaci ostatních, ale přihlásit se sám. Po Jiřím Dienstbierovi to zvládl i Josef Zieleniec. Byť zpráva o tom, že by měl být kandidátem SNK-ED, z této pidistrany unikla prý jen „náhodou“ a samozvaný kandidát se ji včera z dovolené snažil relativizovat.
Bývalí ministři zahraničí Dienstbier i Zieleniec mají několik společných vlastností. V první řadě velkou rivalitu až nenávist k Václavu Klausovi. První proti němu neuspěl při dělení Občanského fóra, ten druhý po neshodách s Klausem opustil ODS, když jeho výzvy k širokém rozkročení nenašly ve straně živnou půdu.
Oba jsou od rozchodu s Klausem svým způsobem zkrachovalí politici (byť Zieleniec je ještě stále europoslancem), jejichž postoje dlouhé roky v Česku téměř nikoho nezajímaly. Ani jeden z nich nemá vůdčí schopnosti. Zielencovi to ovšem nebrání v tom, aby sám sebe jako lídra viděl - i kvůli tomu dlouhé měsíce krachovala integrace SNK s ED: nedokázali se dohodnout, jestli bude šéfem Zieleniec (SNK), nebo bývalý primátor Prahy Jan Kasl (ED).
Jejich úspěch při eurovolbách v roce 2004 byl přitom dán hlavně tím, že spojením zalepili díru po US-DEU, jejíž strmý pád právě tehdy začal. Hádky o lídrovské křeslo pak ale voliče unavily tak, že soustraní ve volbách do sněmovny propadlo, zejména když Zieleniec trval na tom, že bude volebním lídrem, aniž by sám kandidoval.
Dienstbier i Zieleniec zřejmě kandidaturou hodlají ukojit hlavně vlastní ego. Aby se o ně opět lidé zajímali, novináři po nich chtěli rozhovory. Jeden rozdíl mezi nimi však nalézt lze: zatímco ten první má alespoň jakousi naději získat hlasy a Klause přinejmenším pozlobit, Zieleniec bude rád, pokud se mu podaří sehnat alespoň deset zákonodárců, aby se oficiálním kandidátem vůbec mohl stát.
Bývalí ministři zahraničí Dienstbier i Zieleniec mají několik společných vlastností. V první řadě velkou rivalitu až nenávist k Václavu Klausovi. První proti němu neuspěl při dělení Občanského fóra, ten druhý po neshodách s Klausem opustil ODS, když jeho výzvy k širokém rozkročení nenašly ve straně živnou půdu.
Oba jsou od rozchodu s Klausem svým způsobem zkrachovalí politici (byť Zieleniec je ještě stále europoslancem), jejichž postoje dlouhé roky v Česku téměř nikoho nezajímaly. Ani jeden z nich nemá vůdčí schopnosti. Zielencovi to ovšem nebrání v tom, aby sám sebe jako lídra viděl - i kvůli tomu dlouhé měsíce krachovala integrace SNK s ED: nedokázali se dohodnout, jestli bude šéfem Zieleniec (SNK), nebo bývalý primátor Prahy Jan Kasl (ED).
Jejich úspěch při eurovolbách v roce 2004 byl přitom dán hlavně tím, že spojením zalepili díru po US-DEU, jejíž strmý pád právě tehdy začal. Hádky o lídrovské křeslo pak ale voliče unavily tak, že soustraní ve volbách do sněmovny propadlo, zejména když Zieleniec trval na tom, že bude volebním lídrem, aniž by sám kandidoval.
Dienstbier i Zieleniec zřejmě kandidaturou hodlají ukojit hlavně vlastní ego. Aby se o ně opět lidé zajímali, novináři po nich chtěli rozhovory. Jeden rozdíl mezi nimi však nalézt lze: zatímco ten první má alespoň jakousi naději získat hlasy a Klause přinejmenším pozlobit, Zieleniec bude rád, pokud se mu podaří sehnat alespoň deset zákonodárců, aby se oficiálním kandidátem vůbec mohl stát.
