Také mě osobně je líto, že Prorok všech Arabů a muslimů Muhammad ze 7. století byl zesměšněn v bezvýznamném, ale svobodu slova majícím časopise v Norsku. Také já bych se mohl cítit pobouřen, kdyby v nějakém jiném časopise byl podobně zesměšňován prorok Ježíš z 1. století. Avšak je tu podstatný rozdíl. Zatímco jistí muslimové (a je jich hodně) se domnívají, že nejlepší službu svému náboženství udělají, když v odpovědi na takovou karikaturu vezmou na sebe pušky a granáty a jdou střílet do vzduchu před budovu Evropské unie a vyhrožují atentáty, prakticky žádný křesťan by v případě karikatury Ježíše Krista nesáhl k násilí. A také asi právě proto by nikdy nevznikla karikatura proroka Ježíše s bombou na hlavě.
A to není proto, že by si snad křesťan svého proroka nevážil tolik jako muslim Proroka. Jen se snaží zachovávat jeho učení: milovat bližního jako sama sebe, milovat dokonce i nepřátele a hříšníky a modlit se za ně, nikoli je nenávidět. Jistě se proti tomu mnozí křesťané prohřešovali ve středověku i novověku, ale nežijeme v minulosti, žijeme a jsme odpovědní za svou současnost a budoucnost na této Zemi.
Křesťané také následují jednání svého proroka Ježíše. Když toho zatýkali, zakázal svým učedníkům, aby ho bránili. A když ho obviňovali z politického pobuřování, řekl: „Mé království není z tohoto světa. Kdyby bylo, mí učedníci by přece bojovali, abych nebyl zatčen.“. Ježíš tedy ve svém životě nenabádal k násilí, ani ho neschvaloval a sám se ho nedopouštěl (kromě jednoho spíše teatrálního než násilného vymrskání kupčíků z chrámového prostranství – stalo se to někde poblíž dnešní mešity al-Aksá). Naproti tomu prorok Muhammad nejen že ve svém učení násilí připouštěl, ale jej i sám praktikoval a vedl zničující války proti okolním kmenům, které s ním nesouhlasily. Jistě, muslim může namítnout, že to byla taková doba a že to bylo nutné pro prosazení nového náboženství. Já tím nehodnotím Proroka a jeho dobu. Co se stalo, stalo se.
Ale my žijeme ve 21. století a na této Zemi musíme vedle sebe žít jak křesťané, tak muslimové (a samozřejmě i židi a ostatní). Pokud ovšem se ve školách v jisté zemi malé děti učí, že nejlepší Žid je mrtvý Žid, pokud se v jistých zemích nazývají Evropané a Američané křižáky (ti prosím způsobili jisté škody arabskému světu kdysi v 11. a 12. století!), pokud se tu nosí na zádech pušky, samopaly a granáty a pokud se sebevražední atentátníci odpalují v autobusech, pak se nemohou muslimové divit, že jejich důvěryhodnost (a tudíž i důvěryhodnost Proroka) je velmi malá a že se Evropané proti tomu brání svými zbraněmi – svobodou slova a humorem. A i když je to humor, který může někoho zesměšňovat a někoho i urážet, nikoho ještě karikatura nezabila.
Až se budou muslimové chovat podle mnohých skutečně svatých a božských pokynů z Koránu, až se vzdají fanatického násilí a naučí se modlit za nepřátele (a nikoli za jejich smrt), jak to učil - i jejich prorok - Ježíš, pak pomine sebemenší důvod, aby nějaký karikaturista namaloval Proroka s bombou na hlavě (uznejme, že je to přece nesmysl – v době Prorokově ještě bomby neexistovaly, používaly se zcela jiné zbraně). Tu bombu ale ve skutečnosti Prorokovi na hlavu umisťují sami (samozřejmě ti špatní) muslimové, kteří ji s takovou oblibou dnes používají na řešení názorových rozdílů.
Modlím se za muslimy, aby jim Bůh ukázal cestu pokoje a lásky. A i kdyby snad v nějakém muslimském plátku vyšla karikatura Ježíše Krista, ať jsou předem ubezpečeni, že já na ně samopal a granáty nevezmu. Koneckonců, i Ježíš měl smysl pro humor, a on by to jistě strpěl a odpustil. Nakolik to umí odpustit Prorok, nevím, natolik ho neznám.
