Arbitr lidově novinové kultury Jana Machalická si všeobjímajícně zamudrovala nad osudem mého bývalého kolegy Jana Kanyzy. Můj názor na tuto kauzu je dobře známý a konzistentní. Domnívám se, že vytahovat ji po letech bylo zbytečné a Jana Kanyzy osobně je mi líto…
Vím, že paní Machalická si do mě vždycky ráda a s chutí kopne a nerad bych ji o tuto obsesi ochuzoval, nicméně cítím potřebu vyjádřit se k jedné lži, kterou jsem už ostatně několikrát vyvracel: Já jsem nikdy tzv. kauzu Kanyza neotevíral! Bylo to tak, že jednoho dne, po rozhovoru s V. Moravcem pro BBC, na mě čekal štáb ČT pořadu Fakta a položil mi otázku, zda vím, že bývalý kolega Kanyza na mě donášel StB. Odpověděl jsem jim, že to nevím, že jsem tím šokován a dál to nekomentoval. Pak už jsem se o to kauzu nestaral, živila ji média a (kupodivu) Jan Kanyza sám.
A ještě dvě poznámky na okraj. Jsem rád, že si Václav Havel (jako obvykle) z povzdálí všiml toho, že můj „první čin ve funkci bylo upozornění, jak jeden kolega příliš mluvil s estébáky“. Jak už jsem uvedl, nikoho na nic jsem neupozornil a rozhovor s ČT jistě nebyl ani můj první čin ve funkci ministra. Zato já jsem si také z povzdálí léta všímal Havlovy mimořádné tolerance k bývalým nomenklaturním kádrům všeho druhu, včetně bývalých agentů StB.
A druhá poznámka, paní Machalická. Píšete, že Jan Kanyza „asi nebyl příliš statečný, asi jako osmdesát procent národa“. Urážejte si mě, ale neurážejte, prosím, 80% národa – tolik lidí spolupráci s StB nepodepsalo, i když by možná měli ospravedlnitelnější motivaci než chuť víc hrát nebo získat ateliér v centru.
Vím, že paní Machalická si do mě vždycky ráda a s chutí kopne a nerad bych ji o tuto obsesi ochuzoval, nicméně cítím potřebu vyjádřit se k jedné lži, kterou jsem už ostatně několikrát vyvracel: Já jsem nikdy tzv. kauzu Kanyza neotevíral! Bylo to tak, že jednoho dne, po rozhovoru s V. Moravcem pro BBC, na mě čekal štáb ČT pořadu Fakta a položil mi otázku, zda vím, že bývalý kolega Kanyza na mě donášel StB. Odpověděl jsem jim, že to nevím, že jsem tím šokován a dál to nekomentoval. Pak už jsem se o to kauzu nestaral, živila ji média a (kupodivu) Jan Kanyza sám.
A ještě dvě poznámky na okraj. Jsem rád, že si Václav Havel (jako obvykle) z povzdálí všiml toho, že můj „první čin ve funkci bylo upozornění, jak jeden kolega příliš mluvil s estébáky“. Jak už jsem uvedl, nikoho na nic jsem neupozornil a rozhovor s ČT jistě nebyl ani můj první čin ve funkci ministra. Zato já jsem si také z povzdálí léta všímal Havlovy mimořádné tolerance k bývalým nomenklaturním kádrům všeho druhu, včetně bývalých agentů StB.
A druhá poznámka, paní Machalická. Píšete, že Jan Kanyza „asi nebyl příliš statečný, asi jako osmdesát procent národa“. Urážejte si mě, ale neurážejte, prosím, 80% národa – tolik lidí spolupráci s StB nepodepsalo, i když by možná měli ospravedlnitelnější motivaci než chuť víc hrát nebo získat ateliér v centru.
