Kdo je Declan Ganley a o co mu jde

Tento čtyřicetiletý multimilionář a podnikatel, z něhož se stal politický aktivista, bez ustání varuje irské a evropské politiky, že pokud neprohlásí Lisabonskou smlouvu za mrtvou, postaví své kandidáty v celé Evropě. Tento čtvrtek a pátek se na setkání vedoucích představitelů EU v Bruselu očekává, že irský premiér Brian Cowen potvrdí, že se pokusí Lisabonskou smlouvu ratifikovat příští rok v druhém referendu. Ze zákulisí se objevují jasné náznaky, že Ganley od své hrozby neupustí.

Politické sdružení Libertas, jež založil v roce 2006, již zaregistroval jako evropskou politickou stranu a požádal EU o příspěvek na financování svého pokusu proměnit volby v celoevropské referendum o smlouvě. Nedávno otevřel kancelář v Bruselu, najal si ředitele pro komunikaci a snaží se získávat kandidáty pro volby v Irsku, České republice, Francii, Bulharsku a řadě dalších států.

Řekni, odkud ty peníze jsou
Kdo je tedy Ganley? A setkají se jeho vysoké ambice s politickým úspěchem?

Declan Ganley se narodil roku 1968 irským rodičům v Londýně a ve třinácti se vrátil do Irska. Po škole se přestěhoval opět do Anglie a začal pracovat jako poslíček a kluk pro všechno v jedné pojišťovně. O několik let později, a to mu ještě nebylo třicet, Ganley výrazně zbohatl, i když původ jeho bohatství dodnes halí tajemství. Ganley tvrdí, že peníze vydělal dovozem hliníku na západ přes Lotyšsko. Po řadě obchodních neúspěchů, včetně pádu luxusního internetového klenotnictví během prasknutí internetové bubliny, narazil na zlatou žílu se svým posledním podnikem, telekomunikační společností zvanou Rivada Networks. Firma poskytuje telekomunikační služby vnitřním bezpečnostním složkám ve Spojených státech a získala kontrakty s odhadovanou hodnotou dvě stě milionů eur.

Napojení této společnosti na americké bezpečnostní úřady vyvolalo v červnu během kampaně k referendu bouřlivé spory s několika irskými a evropskými politiky. Ti tvrdili, že sdružení Libertas je možná financováno CIA. Státní orgán Komise pro normy ve státní službě (Standards in Public Office Commission) stále vyšetřuje, jak sdružení Libertas financovalo svou okázalou kampaň.

Ganley odmítl nařčení, že by protilisabonskou kampaň mohli financovat cizinci, a rozeslal právní prohlášení několika politikům a státní televizní stanici RTÉ, která nedávno vysílala pořad o vyšetřování původu jeho bohatství. Tvrdí, že je obětí očerňovací kampaně ze strany politické garnitury, kterou rozčiluje jeho protilisabonská kampaň.

Jeho političtí odpůrci, jako je například irský ministr pro evropské záležitosti Dick Roche, označují Ganleyho za pokrytce, který sice veřejně vyzývá k větší transparentnosti a demokracii v EU, ovšem zároveň odmítá zveřejnit, jak Libertas financovalo svou nesouhlasnou kampaň. Někteří političtí komentátoři také poznamenali, že jestliže Ganley kandiduje ve volbách a stane se veřejným činitelem, měl by vysvětlit, jak vydělal své peníze a jak financuje své politické aktivity.

Víc otázek než odpovědí
Sdružení Libertas bylo jednou z několika nesourodých skupin, které v červnovém referendu byly proti Lisabonské smlouvě, ovšem Ganleyho profesionální reklamní kampaň, využití internetu a jednoduché sdělení kampaně občany oslovilo. Ganley, podnikatel, který tvrdí, že není politikem od přirozenosti, rovněž vystihl pocit rozčarování z hlavní irské vládní strany Fianna Fáil, která je u moci už více než deset let.

Zůstává ovšem otázkou, zda okázalý Ganley, který s oblibou nosí jemně proužkované oděvy a kouří kubánské doutníky, dokáže transformovat Libertas z protestního hnutí v životaschopnou politickou stranu. Také jeho politická ideologie vyvolává téměř tolik otázek jako původ jeho soukromého bohatství.

Ganley tvrdí, že je neochvějně proevropský. Proti Lisabonské smlouvě je prý proto, že by mohla v budoucnosti vést k situaci, že některé státy – jako například Británie – z unie vystoupí. Ovšem většina jeho přátel a přívrženců, jako například český prezident Václav Klaus a zasloužilý dánský poslanec Evropského parlamentu Jens-Peter Bonde, jsou a vždycky byli proti Evropské unii.

Ganley tvrdí, že místo Lisabonské smlouvy by všechny členské státy měly sepsat a schválit jednoduchou a srozumitelnou pětadvaceti stránkovou evropskou ústavu. Ta by měla prosazovat deregulaci a princip subsidiarity. Říká ale zároveň, že je nadšeným zastáncem podobně komplikované smlouvy z Nice a že by zachoval přibližně sto tisíc stran stávajících evropských právních předpisů, známých jako acquis communautaire.

Po úspěšné kampani proti Lisabonu, která proběhla v červnu, nikdo v Irsku nepochybuje o Ganleyho schopnosti prodat veřejnosti jednoduché sdělení. Ovšem budování celoevropské politické strany bude pro tohoto podnikatele, který se stal politikem, obrovský problém. Bude totiž muset evropským voličům sdělit svou vlastní ideologickou vizi.