Kdopak by se Rusů bál

Vzhledem k historickým peripetiím obou zemí je obava z posilování ruského vlivu v Česku pochopitelná. V případě privatizace ČSA je ale podobná „východní xenofobie“ téměř zcela nesmyslná. A obzvláště alarmující je pak tehdy, kdy ji podporuje i vicepremiér české vlády Jiří Čunek, respektive někteří z lidoveckých ministrů. Proč?

Na rozdíl od mnoha lidí totiž ministři dobře vědí, nebo by alespoň vědět měli, že ČSA již dnes nelze směšovat s jinou „leteckou“ firmou, Letištěm Praha, která se také připravuje na privatizaci. Zatímco letiště je objektem strategického významu, ČSA jím rozhodně nejsou. Proč?

Funkční mezinárodní letiště musí v každé zemi existovat. Zajišťuje snadnou dosažitelnost daného teritoria pro lidi i zboží. Snad žádný region či země se dnes bez funkčního letiště neobejde. A „nepřátelské“ převzetí letiště by mohlo výrazně narušit postavení a rozvoj Prahy, respektive Česka. Avšak letecký přepravce firmou strategického významu není. Těžko si totiž lze představit, jak by mohlo případné „nepřátelské“ převzetí ohrozit státní zájmy. Hrozí snad, že v případě privatizace by Aeroflot zrušil lety z Prahy do New Yorku a Londýna? A i kdyby tak učinil, bude-li o ně zájem, konkurenční aerolinky je stejně budou nabízet a český cestující tak o ně nezůstane ochuzen, ani je nebude mít dražší. Na trhu letecké přepravy totiž panuje silná konkurence.

Existuje tak v podstatě jeden důvod, proč může výběr nového strategického partnera ČSA vzbuzovat napětí. Nový vlastník ČSA totiž může částečně ovlivňovat budoucí rozvoj ruzyňského letiště. Panují naděje, že získá-li ČSA například aerolinka z východní Asie, využije Prahu jako přestupní stanici k letům do východních destinací, a tím podstatně navýší provoz a význam ruzyňského letiště. Jenže toto je jen předpoklad. Zatímco vláda může trvat, aby pražské letiště zůstalo domovskou bází pro ČSA i pod novým majitelem, nikomu nemůže diktovat, jaká letiště má využít pro vybrané lety. „Východní“ xenofobie proto není na místě.