Když jsou cihly účinnější než slova

Pro evropské křesťany a židy má současná situace ohledně karikatur proroka Mohameda hořkou příchuť. Když se objevily filmy typu Lid versus Larry Flynt a další desítky  více či méně zdařilých pokusů zesměšnit náboženské symboly judaismu či křesťanství, a křesťané kultivovaně protestovali, měli evropští politici plno argumentů o svobodě projevu jakožto pilíři evropské demokracie. O to by nebylo. Dobrá, shodněme se na tom, ateisté i křesťané,  že karikovat náboženské symboly patří ke svobodě slova v Evropě. Když přišly loni na podzim na řadu karikatury zesměšňující tentokráte islámské náboženství, politici se v prvních hodinách rovněž oháněli svobodou projevu, úměrně s množstvím spálených vlajek však argumenty utichaly. Náhle stačilo několik vypálených ambasád a bojkot evropského zboží, aby si politici „uvědomili“ urážky, které způsobily karikatury islámu a o překot začali jednání dánských novin odsuzovat, a tlak nakonec přinutil dánské noviny se omluvit. Najednou se tak zjistilo – jako bychom to nevěděli dřív -  že svoboda projevu má své meze. A v tomto je problém, v neuvěřitelném pokrytectví prezidentů a premiérů, kteří včera obhajovali svobodu slova, a dnes tento pilíř evropské demokracie hážou přes palubu, jak se to zrovna hodí. Evropským křesťanům tak dali muslimové cennou lekci: dialog, kterým se tak rádi ohánějí evropští politici, je iluze. Je to depresivní, ale je to fakt -  mnohem účinnějším argumentem než slova  jsou  pro některé typy uší  cihly a rozbitá okna.