V tom prvním neudělal doslova ani ň. Levnější točené pivo sice prosadil, ale hodnocení tohoto kroku jako „nerozumného“ je možná ještě příliš mírné. Bohužel, nastupující vláda pěti stran na tom není o nic lépe.
Petr Fiala sice říká, jak má instituci parlamentu v hluboké úctě, a deklaruje „Nejsme populisté a nechceme slibovat nic, o čem nejsme přesvědčeni, že jsme schopni naplnit“, jenže prosté součty jeho slibů dokazují, že buď bude muset slevit, nebo zvyšovat státní příjmy.
Těžko říct, zda premiér nechce počítat, neumí počítat nebo prostě vědomě klame, ale faktem je, že všechny sliby z programového prohlášení prostě zároveň splnit nelze. Ve smutné zkratce to vystihl bývalý šéfkomentátor týdeníku Ekonom David Klimeš: „Vláda nabízí kulatý čtverec – slibuje málo brát a hodně dávat.“
Dopis Ježíškovi
Věcný pohled na jednotlivé body ukazuje, že programové prohlášení kabinetu Petra Fialy stále připomíná spíše dopis Ježískovi než faktický a realistický časový plán. Poslední vládou, která zkoušela své plány plnit bod po bodu a už ve se svém prohlášení měla u všech plánů jasná časová kritéria, byla vláda Mirka Topolánka… V koaličním textu je bezpochyby spousta dobrých nápadů – ale krom frází o efektivním nakládání s penězi nikde ani náznak, z čeho tu krásu zaplatit.
Zatímco výdaje mají růst takřka všude, od podpory rodin přes změny penzí až po mohutné zbrojení, tak o růstu příjmů není nikde ani slovo. Dokonce naopak: úlevy podnikatelům a různé penzijní změny budou znamenat propady v příjmech. Propady, které i při velmi konzervativním odhadu budou v řádu vyšších desítek miliard.
Nezapomínejme, že díky předvolebnímu šílenství, na němž se podílely i současné vládní partaje, má státní rozpočet oproti minulosti snížené příjmy o zhruba sto miliard (snížená daň z příjmu fyzických osob, zrušená daň z nabytí nemovitosti, zvýšená sleva na poplatníka). Ale rozdávat chce vláda skoro všude. Stačí se podívat na kapitolu o důchodech.
Pětikoalice lidem slibuje, že 1) umožní platit jedno procento svého pojištění rodičům či prarodičům (snížení příjmů); 2) umožní dřívější odchody do penze v náročných profesích (propad příjmů a zároveň zvýšení výdajů); 3) zvýší vdovské a vdovecké důchody (zvýšení výdajů); 4) vrátí vysokoškolské studium mezi tzv. náhradní doby (snížení příjmů a zvýšení výdajů); 5) zavede bonus za vychované děti (zvýšení výdajů); 6) umožní zkrácení doby pro vznik nároku na důchod (snížení příjmů a zvýšení výdajů); 7) počet odchovaných dětí se promítne do výše důchodu (zvýšení výdajů); a zejména 8) slibuje zvýšení základní složky důchodů, což samo o sobě znamená další desítky miliard korun.
Některé z výše uvedených plánů jsou rozumné, jiné již méně, ale v součtu by znamenaly nezanedbatelný propad příjmů a zároveň masivní zvýšení výdajů – o mnoho desítek miliard ročně. Kde na to chce vláda vzít, když zároveň chce snižovat schodek?
A to již vůbec nemluvíme o plánu snížit sociální pojištění placené zaměstnavateli o dva procentní body, což by znamenalo totální katastrofu na straně příjmů České správy sociálního zabezpečení. Tady snad poprvé zafungoval zdravý rozum a tento slib je podmíněn „stavem veřejných financí“.
Šetřit na učitelích, nebo vojácích?
Stejné je to s tvrzením vlády, že nebude šetřit na lidech, ale na státu. Jenže zde jaksi zapomíná dodat, že z takřka půl milionu státních zaměstnanců tvoří většinu učitelé a další zaměstnanci ve školství: celých 259 tisíc. Dalších 156 tisíc tvoří policisté, hasiči a vojáci, včetně civilních zaměstnanců v těchto oborech, takže jsme na 415 tisících, mezi nimiž bude škrtání krajně obtížné a nepříliš pravděpodobné. Šetřit na zbývajících úřadech a příspěvkových organizacích jistě lze, ale rozpočtový schodek to nevyřeší.
Naopak, lidovci si prosadili zvyšování beztak mohutné podpory rodin: valorizaci slevy na poplatníka, daňové prázdniny pro rodiny s třemi a více dětmi, výdaje na ošetřování odečíst z daní. A výhody směřují i na byznys: podnikatelé s příjmy do dvou milionů ročně budou platit paušální, tedy zcela zanedbatelnou daň. A tak dál…
Ponechme stranou, že před volbami Petr Fiala sliboval, jak jedním škrtem pera ušetří 100 miliard korun – a teď již čtvrtý měsíc vymýšlí, jak ušetřit miliard 80. Do podobné pasti se jeho pětikoalice teď řítí znovu: slibuje věci, které se vzájemně vylučují.
Stručně řečeno: Fialův kabinet své plány jistě může naplnit. Ovšem jen pokud popře jiný svůj slib: nezvýšíme daně.
