Formálně jej sice jmenují hlavy členských států sdružené v Radě, od roku 2014 se ale uplatňuje prazvláštní praktika takzvaného „spitzenkandidata“, tedy jakéhosi předvýběru Evropského parlamentu. Proti se teď postavil i český premiér a můžeme se jen domýšlet, zda se tak přidal na stranu některého z kandidátů, jenž by neměl u europoslanců šanci. V podstatě tím ale udeřil hřebík na hlavičku, i když to dost možná takto vůbec nezamýšlel.
Babiš: Šéfa Evropské komise by měli vybírat lídři členských zemí |
Komisní volenka parlamentu je výrazem snahy odstranit to, čemu se v bruselském a politologickém newspeaku říká demokratický deficit EU a jejich orgánů. Tedy ne zcela neoprávněný pocit půlmiliardy Evropanů, že o nich z hlavního města vaflí a čokolády rozhodují nikým nevolení francouzsky mluvící a anglicky placení byrokraté.
A to jen na základě vůle klidně menšinové vlády, klidně v demisi nebo v posledním povolebním tažení. Prostě toho, kdo je zrovna u moci, přijede na summit hlav států Unie, s někým se tam dohodne a zahlasuje. Jistě, vůli premiérů a prezidentů nelze jen tak zlehčovat, ale desítky let zkušeností ukazují, že posty v Komisi byly až příliš často odkladištěm padlých politiků, nebo nebezpečných soupeřů.
Řešením, které zatím Evropa zvolila, je už léta posilování role a váhy voleného europarlamentu. Jenže polovičaté a nesystémové řešení je ještě horší. Členské státy by si po brexitu už konečně a jasně měly říct, kam se společnou Evropou míří. Pokud k jednotnému svazku, měl by být předseda eurovlády skutečně demokraticky volen zástupci lidu vybranými ve volbách, tedy poslanci. Pokud má být EU jen volným svazkem, má pravdu Andrej Babiš s tezí, že „Evropská komise by měla být odpolitizovaná“. To „něco mezi“ nás ale nikam neposune, rádoby chytrá eurohorákyně nikam nedojede.
