Jde o kroky potřebné, leč nepopulární, a během dvou let se ukázalo, že konsensus v koalici podstatně vázne: zdravotní reformu blokují lidovci a zelení, odluku církve od státu vnitřní opozice v ODS, radar zelení. To vše se děje v situaci, kdy preference ODS soustavně klesají. Pokles preferencí dodává „koaliční opozici“ sílu a odhodlání.
Plán opozice je prostý a logický: poté, co rozhodující vládní iniciativy neprojdou sněmovnou a ODS utrpí v podzimních volbách porážku (stačí relativní neúspěch vzhledem k superúspěšným volbám před čtyřmi roky), vyvolá ČSSD hlasování o nedůvěře vládě, a když vláda padne, bude opozice iniciovat předčasné volby na jaře příštího roku. Zdá se, že v představě předčasných voleb se shoduje s Tlustého frakcí v ODS (Tlustý ovšem spíš počítá s tím, že po prohraných volbách ODS na kongresu svrhne Topolánka, a buduje si předpolí pro to, aby ho nahradil). A Tlustý asi taky počítá s tím, že by se na jaře s Paroubkem nějak dohodl. To bude nepochybně daleko víc záležet na Paroubkovi než na něm.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Ze všech možných scénářů je tento pro vládu i pro ODS nejhorší. To, že vláda padne, není ani ostuda, ani katastrofa, pokud padne důstojně, ze zásadních důvodů, pokud je jasné, že šlo o program a ne o shnilé kompromisy a pouhé přežití, a zároveň je zjevné, kvůli komu padla a jakou kdo v té věci hrál roli.
Vláda s těmi třemi programovými body (zdravotní reforma, vyrovnání s církvemi, radar) stojí a padá, ať chce, či nechce. Reflektovat tuto situaci znamená zvážit, zda to nejsou věci, které si zaslouží, aby s nimi byla spojena otázka důvěry. Protože pád této vlády je samozřejmě špatná zpráva: ale ještě horší zpráva by bylo, kdyby Paroubkovi a Tlustému vyšly jejich vyčůrané plány.
Je ovšem otázka, zda zrovna na tohle má Topolánek dost síly.
