Na Ransdorfově akci je hned na první pohled zarážející drzost. Ovšem, komunistický europoslanec patří k „reformnímu“ křídlu strany, i když odlišnost „reformátorů“ od „konzervativních" se zvenčí jen těžko poznává. Že proces s Horákovou byla justiční vražda, prohlásil nedávno i předseda KSČM Filip, který k „reformátorům“ zdaleka nepatří. A tentýž Filip dnes říká: „Trváme na tom, že KSČM vznikla v roce 1990. Ti, kteří by měli cítit zodpovědnost, jsou v úplně jiných politických stranách.“ Zdá se tedy, že členstvo a představenstvo KSČM u nás přistálo v roce 1990 z Marsu (zjevně proto soud zprostil pana Filipa podezření ze spolupráce s StB, má alibi), zatímco členové KSČ zakládali nekomunistické strany.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Psát o komunistické drzosti je nosit dříví do lesa. Zajímavá je i jiná věc, o které se nemluví: jak to, že dnešním komunistům Horáková a další už nevadí? Že je pro ně „vlastenkou a socialistkou“?
Horáková a spousta dalších krutě pronásledovaných a posléze umučených nekomunistických politiků patřila k upřímným zastáncům politiky, již prováděl po válce dr. E. Beneš. Spočívala na přesvědčení o konvergenci buržoazní (rozuměj normální) demokracie a socialismu (rozuměj stalinismu) a na spolupráci s komunistickým Ruskem.
Praktickými kroky v tomto smyslu pak bylo podstatné omezení politické plurality (včetně zákazu silných prvorepublikových stran), podstatné omezení svobodného podnikání (znárodňovací dekrety) a zbavení velkých skupin obyvatelstva (etničtí Němci a Maďaři) všech občanských práv. Beneš a jeho stoupenci nechtě urovnávali cestu tomu, abychom se stali ruskou kolonií, o což od počátku šlo komunistům jako páté koloně ruského komunistického impéria.
V tomhle jsou dnešní komunisté, i když to nepřiznají, pokračovateli Gottwaldovy KSČ. A proto nemají zájem na tom, abychom k politikům třetí republiky, krutě pronásledovaným v době komunismu, měli normální, tj. kritický vztah, který uzná jejich zásluhy a nahlídne jejich chyby. Vyhovuje jim budování slepého kultu, na němž se bohužel podílejí i hlavní odbojářské organizace (nechci spekulovat o tom, zda vědomě či nevědomě). Vypadá to tedy, že komunistická drzost padá na úrodnou půdu.
