Komunisté, Marťani a jak je to s českou politikou

No přece to, co říkáme celou dobu a stále stejně: komunistická strana je na levici náš přirozený konkurent a zároveň v některých otázkách logický spojenec na parlamentní půdě. Právě vůči KSČM definujeme svoji politiku na levé straně spektra. Vlastně stejně, jako se vůči ODS definujeme v politickém středu: vždyť sociální demokracie je moderní socialistická strana, pro kterou je řada tezí zastávaných komunisty naprosto nepřijatelná. Zároveň je ale středolevou stranou, která odmítá asociální neokonzervatismus Občanské demokratické strany.

Je to velmi prosté a pro pochopení těchto rovnic stačí správně zacházet se základními politologickými pojmy. Vztah sociální demokracie ke KSČM je stabilní. Na rozdíl od ostatních stran jsme nikdy nebyli ochotni hrát na notu primitivního antikomunismu. Nikoliv proto, že bychom souhlasili s každým detailem programu KSČM, to vůbec ne - jsme ale přesvědčeni, že otázku postavení komunistů a jejich voličů v české společnosti je třeba řešit dlouhodobě a pozitivně. Proto jsme se vůči KSČM nikdy nesnížili k invektivám, vždy jsme vůči nim dodrželi dané slovo a vždy jsme dbali o to, aby 600 či 700 tisíc voličů této strany mělo také adekvátní zastoupení například v Poslanecké sněmovně, včetně jednoho z jejích místopředsedů.

 To nebylo nikdy žádné podlézání funkcionářům komunistické strany, to byla vždy otázka respektu k občanům - v tomto případě k voličům KSČM. Nemyslíme si prostě, že ty statisíce lidí, kteří při volbách jdou a vhodí své hlasy pro komunisty, chtějí opravdu návrat do roku 1950 nebo 1970 či 1988. Jim něco chybí u ostatních stran a doufají to nalézt na „radikální levici“. KSČM však dlouhodobě ztrácí a ztrácet bude, stejně, jako se dramaticky snížil vliv komunistických stran v Itálii či ve Francii a v dalších zemích Evropské unie. Pokud bude celková politika státu sociálně ohleduplná, volební preference KSČM již neporostou. Francouzský básník Francois Villon napsal nesmrtelný verš: „Bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad.“ Jinými slovy je toto poučení vtěleno do jednoho z pilířů politiky ČSSD - sociální smír je významná lidská i ekonomická hodnota a jeho udržení je podstatnou podmínkou další prosperity země. Proto jsem kdysi použil onen bonmot o Marťanech.

 Kdo pozorně čte hloubkové sociologické průzkumy české společnosti, tomu musí být jasné, že levý střed a levice mají šanci dlouhodobě vítězit ve volbách. Naše společnost je totiž založená sociálně, má v tomto směru hluboké tradice.

 Celá konstrukce pravice a jí nakloněných publicistů o touze ČSSD po spolupráci s KSČM vznikla tím, že se naši přirození partneři ve středu a levém středu přesunuli směrem doprava. KDU-ČSL je nesporně strana se silným sociálním programem a sociální demokracie jako strana prosazující sociální spravedlnost je pro ni dlouhodobě přirozený partner. Její současné spojení s ODS je dáno poslaneckou matematikou, a nikoli idejemi.

 Zelení stojí všude v Evropě na levici a nacházejí spojence u sociálních demokratů, nikoliv u pravice či neokonzervativní pravice, kam je v českých poměrech umístil Martin Bursík. V takové situaci po letošním červnu hrozilo, že silná ODS převálcuje s touto pomocí střed a levý střed a prosadí do života svou Modrou šanci. Proto jsme věnovali tolik úsilí vytvoření spolupráce s komunisty v Poslanecké sněmovně na odvrácení této hrozby. A proto také raději vždy doporučím sociální demokracii snášet útoky ze strany antikomunistů, než bych přistoupil na otevření cesty pro pravici a její „radikální reformy“. To by totiž byla teprve opravdová zrada našich voličů.