Pondělí 7. října 2024, svátek má Justýna
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Konec pohádky o slušných klokanech

Názory

  11:30
PRAHA - Ten příběh neměl alespoň na povrchu jediný kaz. Před dvěma lety na jaře fotbalový klub z pražských Vršovic odvrátil svůj zánik také díky nadšení a penězům věrných fanoušků. Slzu dojetí i radosti z líce stíral snad i bývalý český prezident Václav Havel. Vždyť tak ryzí příklad fungování občanské společnosti aby pohledal!

O tisících sympaticky fanatických příznivců klubu Bohemians 1905, kteří nadšeně tleskají výkonům ve třetí a posléze i ve druhé lize, byly popsány tuny papíru. Postupně tak vznikl mýtus, jemuž věřilo stále více lidí, dokonce i těch, kteří na fotbal pravidelně chodí. Základem tohoto mýtu se stala vcelku nesmyslná představa, že existuje fotbalový klub („klokani z Vršovic“), jehož fanoušci jsou tak nějak lepší než příznivci jiných týmů. (Snad až na některé hnidopišské hlasy upozorňující na odér marihuany, který se při domácích zápasech vznáší nad „kotlem“ vršovických příznivců.) Tento mýtus v neděli definitivně padl.

Stalo se to při ligovém zápase na kladenském stadionu. Realita nejvyšší soutěže nepřináší fanouškům tradičního pražského klubu příliš radosti. Frustraci zažívali i v neděli odpoledne. Kladenský tým kráčel za vítězstvím a někteří „klokani“ na tribuně se s tím odmítali smířit. Začalo to házením kelímků s pivem na hřiště, pokračovalo rvačkou v sektoru kladenských příznivců, kam dorazila na návštěvu „delegace z Prahy“. Vrcholem se stala poslední minuta zápasu, kdy parta blbečků začala vytrhávat sedačky a házet je na hrací plochu.

Tou dobou jsem se už nacházel na protější straně hřiště, neboť jsem se rozhodl řešit hrubou nespokojenost s výkonem mého oblíbeného týmu předčasným odchodem ze stadionu. Jednu věc jsem ale i na tu dálku viděl jasně. A smutněji mi při fotbale ještě nebylo: Kapitán klokanů Karel Rada se snaží uklidnit dav, a v tom letí jeho směrem sedačka. A další. Sotva stačí uhnout. Tuto událost sledoval z větší blízkosti fanoušek, který se pak se svým zážitkem svěřil na blogu coitus1905. bloguje.cz: „Na Radův pohled nezapomenu: Proč? Proč jsem si myslel, že jste fakt jiní než sparťani nebo chachaři? Vy ubožáci.“ Vedení pražského klubu tvrdí, že proti podobným incidentům bude tvrdě bojovat. „Pokud budou identifikováni fanoušci, kteří se v průběhu druhého poločasu účastnili rvačky v sektoru domácích, bude jim ve spolupráci s Policií ČR zakázán vstup na domácí zápasy Bohemians a jejich identifikaci budou mít k dispozici i kluby při venkovních zápasech Bohemians.

Stejný postup se týká i lidí, kteří budou identifikováni, že vhazovali sedačky na hrací plochu v závěru utkání,“ píše se v oficiálním prohlášení klubu. Také se v něm píše, že se „jedná o několik jedinců, kteří svým chováním mohou ohrozit pověst fanoušků Bohemians“. Fotbaloví fanoušci však netvoří homogenní skupinu. Stejně jako v jakémkoliv jiném kolektivu, který vznikl díky společnému zájmu, je zde především zastoupena mlčící většina (v tomto případě samozřejmě halasící alespoň při vstřelení gólu). Dále tvrdé jádro a nakonec také tvorové, kteří příslušnost ke skupině využívají k tomu, aby se pod nějakou záminkou bavili po svém.

Tedy - v případě fotbalových chuligánů - se sem tam porvali, něčím si zaházeli, něco zničili, něco zapálili. Přístup výše zmíněných tvorů či „jedinců“ k fotbalu obecně a k hráčům a fanouškům jiných týmů je velmi trefně popsán v knize Angličana Johna Kinga Fotbalová fabrika. Hlavním hrdinou je chuligán, který své sympatie věnoval londýnskému klubu Chelsea FC. Hned v úvodu knihy je o myšlenkových pochodech tohoto mladíka jasno: „Coventry jsou sráči. Jejich tým stojí za hovno a fanoušci nejsou o nic lepší. Hitler na to kápnul, když to tam srovnal se zemí.“ Podobně smýšlí i o jiných soupeřích.

Místní chuligáni nechtějí, aby Hitler nebo někdo podobný srovnal město nebo alespoň stadion soupeře se zemí. Omezují se obvykle na hlasitě křičené urážky („Jude Slavie“, „pražský kurvy“) či na hlasitě křičená zbožná přání („smrt Spartě“). Princip je však stejný. Chuligáni se chtějí bít a šéfové všech klubů se s tím snaží nějak vyrovnat, protože násilí na stadionech poškozuje image fotbalu i jednotlivých týmů, a tím škodí byznysu. Chuligáni jsou na očích, neboť jejich „činnost“ má extrémní rysy, a tím je i mediálně atraktivní. Ale zpátky ke klokanům. Není pravdou, že by již dříve nebyly s některými příznivci Bohemians problémy. Byly. Jen je překrýval lesk srdceryvného příběhu znovuzrození klubu. Pověst tisíců fanoušků Bohemians oněch „několik jedinců“ ohrozit nemůže. Už se tak stalo. Kdysi dávno. Jen o tom možná nevědělo tolik lidí jako dnes.

Autoři: