A přece ten Lipavského výrok může naznačovat cosi konkrétního. Uznáváme-li definitivně, že vedení Ruska se změní jen silou, prozrazujeme tím, že už jsme vyrostli ze sázek na tu či onu osobnost, partu, názorový proud v Rusku.
Prigožinův puč ukázal, že po roce a půl válčení na Ukrajině ruská společnost není schopna jiného odporu, než je vojenská vzpoura šéfa žoldnéřů. Ať už si o něm myslíme cokoliv, všichni, na které Západ v Rusku spoléhal – oligarchové, opozice spjatá s Navalným, ba i spíše mytická občanská společnost –, se o účinný projev odporu nepokusili.
Koukám, že se moje letní dovolená na Krymu přibližuje. ⛱️
Říká-li tedy Lipavský, že vedení Ruska se může změnit jen silou, mohli bychom v tom slyšet i toto: už nebudeme sázet na tu či onu partu v Rusku, necháme to prostě vyhnít. Zní to sice cynicky, ale něco na tom je. Tedy za předpokladu, že kontrolu rizik typu jaderných zbraní si vezme na triko Amerika.
