TK patrně chtěla být první, kdo bude o pozici Česka v užívání drog v rámci EU informovat. O tom svědčí skutečnost, že zprávu zveřejnila krátce před polednem, ani ne hodinu po zahájení tiskové konference EMCDDA v Bruselu. Je přitom paradoxem, že na ni monitorovací centrum pozvalo novináře s cílem osvětlit jim, co informace publikované ve zprávě znamenají a jak je interpretovat. Opravdu není snadné se ve zprávě EMCDDA orientovat. Má totiž 95 stran textu a je doplněna Statistickým věstníkem s dalšími 45 tabulkami s daty o užívání drog a jeho dopadech v EU. Její důkladné přečtení potvrzuje fakt, mezi odbornou veřejností známý, že srovnávání situace v užívání drog mezi státy EU může být jen orientační a problematické.
Navíc z ní vyplývá, že situace není v České republice tak katastrofická, jak by se mohlo ze zpráv publikovaných v předešlých dnech našimi sdělovacími prostředky zdát.
Hrušky, jablka a pár drobností
Přes snahu Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti sjednocovat monitorovací praxi o situaci v užívání drog jsou ve způsobech sběru a zpracování dat mezi zeměmi Evropské unie rozdíly, které vzájemné srovnání komplikují. Trendy v užívání různých drog se v jednotlivých zemích z řady důvodů poměrně rychle mění, proto je srovnání počtu uživatelů, které zpráva EMCDDA nabízí, stejně obtížné jako sčítat hrušky a jablka.
Ve Statistickém věstníku jsou například informace o počtech lidí, kteří alespoň jednou v životě zkusili nějakou drogu či ji užili ve sledovaném roce nebo v jednom jeho měsíci. Ovšem data z 27 zemí (tj. EU a Norska, Bulharska a Rumunska) nejsou vždy za stejný rok - jedna země poskytla data z roku 1998, dvě z roku 2000, čtyři z roku 2001, dvě z roku 2002, sedm z roku 2003, osm z roku 2004 a tři z roku 2005. Z toho je zřejmé, že pokus srovnat rozsah užívání drog v Česku (data z roku 2004) s dalšími zeměmi nemůže být objektivní a spolehlivý. Ale ani když přistoupíme na poměřování hrušek s jablky, prvenství Čechů v užívání marihuany se ve zprávě EMCDDA nedohledáme. Ať už jde o tzv. celoživotní prevalenci (kam se každoročně přičítá každý, kdo kdy v životě drogu aspoň jednou vyzkoušel) nebo o užití konopí během jednoho roku či jednoho měsíce, stále nedosahujeme úrovně užívání této drogy ve Velké Británii, Španělsku, Francii či Kypru. Takže se senzace nekoná.
Nic nového ostatně není ani na tom, že je u nás nejvíce uživatelů metamfetaminu (pervitin) v EU. To má své historické příčiny, protože jej podomácku vařili uživatelé drog již v éře komunismu. O to méně je u nás ve srovnání s jinými státy unie uživatelů heroinu. Pokud počty uživatelů pervitinu a heroinu sečteme a porovnáme s počty uživatelů heroinu, kokainu či cracku v jiných zemích a srovnáme i nepříznivé důsledky jejich užívání (HIV, žloutenky, smrtelná předávkování), jsme na tom lépe než většina zemí EU. To je spíše než katastrofa dobrá zpráva o tom, že se nám daří problémové užívání drog a jeho nepříznivé důsledky držet relativně pod kontrolou. To hlavně díky síti služeb pro uživatele drog, které odvádějí kvalitní práci, ač na jejich činnost vydává naše společnost mnohem méně peněz než západoevropské země.
Ochota podstupovat riziko
Namísto propadání panice bychom se měli snažit porozumět tomu, co znamená, že asi 20 procent Čechů ve věku 15 až 64 let, 44 procent 16letých a 56 procent 18letých alespoň jednou v životě vyzkoušelo ilegální drogu, nejčastěji marihuanu a extázi. Naprostá většina z nich okusí marihuanu jednou či dvakrát, v pravidelném užívání pokračuje kolem čtyř až osmi procent a po 24. roce života ji užívá již jen asi půl procenta z nich. Většina ostatních přestane bez cizí pomoci. Pokud jsme tedy v něčem na předním místě v Evropské unii, není to v užívání marihuany, ale v ochotě podstupovat riziko spojené s jejím vyzkoušením. Na tom není nic moc divného, pokud vezmeme v potaz, že období dospívání je mj. charakterizováno náchylností k podstupování rizik.
Přesto máme často tendenci vnímat užívání ilegálních drog zejména mladými lidmi jako nenormální, ba přímo deviantní. Pak bychom si měli uvědomit, že jejich chování ve vztahu k drogám je zrcadlem chování nás dospělých a toho, jak drogy - ať tabák, alkohol, léky či jiné látky - užíváme my. Pokud se pyšníme jedním z prvních míst v množství vypitého alkoholu na hlavu na světě, nesmíme se divit, budeme-li podobných výsledků dosahovat i u jiných drog.
