14. prosince 2013 20:41 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

KOVANDA: Konec irské kúry

Leprechaun - irský skřítek nesměl chybět na oslavách Dne sv. Patrika v severoirském Armaghu.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Leprechaun - irský skřítek nesměl chybět na oslavách Dne sv. Patrika v severoirském Armaghu. | foto: ČTK

V létě 2009 jsemv Bostonu vedl rozhovor s Paulem Samuelsonem. Tehdy 94letý ekonom, laureát Nobelovy ceny, si všiml, že město je už zase plné Irů.

Dodal, že již od dob bramborové neúrody a následného hladomoru v půli 19. století přijíždějí vždy, když je jim na zeleném ostrově „ouzko“. A když je tam „hej“, Boston zase kvapně opouštějí.

Irové jsou tím pověstní - literát Fintan O’Toole Samuelsonův postřeh stvrzuje, když konstatuje, že „hromadná emigrace vždy byla měřítkem irského úpadku“. Od roku 2008, kdy propukla finanční krize, emigrovalo z ostrova 200 tisíc lidí, kromě USA hlavně do Británie a Kanady. Nyní mají pádný důvod začít přemýšlet o návratu. Irsko je totiž již natolik ekonomicky ozdravené, že ukončuje léčebnou kúru, ordinovanou v uplynulých třech letech pod přísnou kuratelou Trojky, tedy Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu.

Daří-li se takto Irsku, značí to, že se z krize vymaňuje celá Evropa? Že ze sanačního programu Trojky záhy vystoupí i další země, jež jsou mu nyní podrobeny, Portugalsko, Kypr, Řecko a svým způsobem i Španělsko?

Převážně nikoli. Jejich ekonomicky úpadek je hlubší a strukturálně jiný než ten irský. A navíc,o žádné z nich by literát patrně neděl, že je jí „hromadná emigrace měřítkem úpadku“. Ano, mnozí Španělé či Portugalci svoji zemi opustili též, leč nejde o tak masový exodus - zvláště ne po přepočtu na celkový počet obyvatel a na míru ekonomického úpadku.

Národní psýché není zkrátka všude tak adaptabilní jako v Irsku, mimochodem zemi, kde se zaměstnanci placení z veřejných peněz během krize celkem velkoryse sžili s až 40procentním poklesem reálných příjmů. Taková adaptabilita by svědčila každé ekonomice.

Lukáš Kovanda