Byl jeho čin rafinovaným předvolebním úderem, nebo logickým vyústěním tlaků ze strany mocných? Projevoval se elitní policista nějak hnusně v minulosti? Kdo vlastně je Jan Kubice?
Medvědovitý introvert
„Zamlada chodil k nám do sboru a mám za to, že to je člověk, který by nebyl schopen udělat něco na politickou zakázku,“ míní filmař Michael Otřísal, který za normalizace farářoval ve sboru Českobratrské církve evangelické v Praze-Vršovicích.
„Na druhé straně nevím, jestli člověk jeho typu, trošku idealista, umí domyslet všechny důsledky kroků, které dělá,“ doplňuje Otřísal. Podle faráře Miloše Rejchrta je Kubice důvěryhodný chlap. „Nemá pověst šejdíře, je to charakter,“ říká Rejchrt, který Kubicemu nedávno křtil vnouče.
Jeho slova potvrzuje i zakladatelka mateřských center Rut Kolínská. „Znám celou jejich rodinu, drží pohromadě, on působí vyrovnatě, medvědovitě, je to člověk venkovského typu, lehce introvertní,“ popisuje Kolínská muže, který vyženil dceru Martinu a má ještě syny Jana a Adama.
Jednoho z nich uváděl jako farář ve stav manželský dnešní poslanec Svatopluk Karásek. „Nevím už, který z nich to byl,“ přiznává Karásek. Jejich otce přitom zná už z evangelické mládeže. I on ho považuje za férového chlapíka, který má své zásady, chodí s rodinou do kostela a žije z víry v Boha.
Vrchního čapl za límec
Když se člověk pídí po lidech, kteří Jana Kubiceho dobře znají, z různých zdrojů narazí na jméno v Kanadě žijícího novináře Aleše Březiny. „V polovině sedmdesátých let jsem jednou přišel do restaurace a Honza už seděl u stolu. Vrchní ale pravil, že mě neobslouží. Zeptali jsme se proč a on se podřekl, že od německých hostů má víc než od nás a že nejsem vhodně oblečen.
Tehdy Jan Kubice vzplál spravedlivým hněvem. Vytáhl vrchnímu límeček a zvolal na celou hospodu: ,S takhle špinavou košilí se nestydíš chodit obsluhovat hosty v tomto luxusním podniku?‘ Vrchní zrudnul, zastyděl se a obsluhoval nás dlouho přes půlnoc,“ odpovídá Březina na otázku, která historka jeho kamaráda nejlépe vystihuje.
Z aut Březina přirovnává Kubiceho k Volvu. „Je to nenápadný vůz, a má přitom neuvěřitelný výkon. Chvíli mu trvá, než nabere rychlost. Má dobrou karosérii, když ho někdo nabourá, není to na něm vidět.“ Kubiceho typické vlastnosti?
Podle Březiny přirozená inteligence a pohotová analýza situace. „Nejde do věcí bez rozmyslu. Je ironický k jakémukoliv kýči. Má smysl pro humor a nesnáší gaunery jakéhokoliv druhu,“ vyjmenovává Březina. Kubiceho slabé stránky? „Někdy se nasere, jak starej chlap.“ Baví ho to u policie? „Asi ano, když je tam tak dlouho. Žije svou prací,“ míní Březina.
Se Špidlou neměl problémy
Konzultoval Jan Kubice svůj kontroverzní krok s občanskými demokraty? „Myslím, že ne, zároveň si ale myslím, že to konzultoval s Havlem. Dlouho se spolu znají a Havel mu kdysi hodně pomohl,“ soudí jeden z Kubiceho bývalých spolupracovníků, který si přál zůstat v anonymitě. Odhaduje přitom, že se Kubice ve zprávě poslancům dost krotil.
„Myslím, že toho na sociální demokraty ví ještě mnohem víc,“ uvádí zdroj. Autora medializované zprávy přitom považuje za slušného člověka. „Nedělá moc velké prasárny,“ vysvětluje Kubiceho někdejší kolega s tím, že ovšem v policii „není nikdo, kdo by nedělal žádné prasárny“.
Ani Aleš Březina si nemyslí, že by Kubice pracoval na politickou objednávku. „Se Špidlou neměl žádné problémy. Vždycky o něm naopak hovořil s velikou úctou. Z toho vyplývá, že jeho vystoupení není politicky motivované,“ vyvozuje Březina a dodává: „Jan Kubice nemá zájem prosadit jednu nebo druhou stranu. Jen nechce, aby nám vládla korupce a mafiáni.“
Politické zadání vylučuje i jiný z Kubiceho blízkých, který ovšem také nechtěl zveřejnit své jméno. „Mám za to, že byl prostě otrávenej z buzerace. Zkratové jednání přitom vylučuju. Vždyť tam přežil šest ministrů a personálně mu nějaký čas vládl i Zdeněk Doležel obviněný z podvodu v kauze ,pět na stole v českých‘,“ říká člověk, který Kubiceho zná od mládí a dodnes je s ním v kontaktu.
Zvláštní druh lidí
Všechno napovídá tomu, že vášnivý čtenář a milovník Dostojevského Jan Kubice způsobil dramatickou předvolební zápletku z vnitřního přetlaku, neplánově, nerad.
Kdyby bylo na něm, honil by i před volbami mafiány a s politiky netančil. Události se ale vyvinuly tak, že prostě nemohl mlčet. Politici, kterým šlápl na kuří oko, by teď na něho jistě rádi něco vytáhli. Není ale nejpřesvědčivější vizitkou Kubiceho právě fakt, že se nic neděje?
Jan Kubice konal nestandardně, vylil se z koryta profesních pravidel, když obešel svého nadřízeného a o mimořádně důležitých věceh jednal přímo s poslanci. Literu předpisů ale překročil proto, aby účel, smysl, duch předpisů nezašel na úbytě.
Připomíná to situaci v České televizi před necelými šesti lety. Nebýt zaměstanců, kteří sice s haldou pochybností, ale po zralé úvaze porušili literu normy, aby samu normu rehabilitovali a dodali ji na vážnosti, bylo by toho dnes v televizi méně k vidění. Kubicové jsou zvláštním druhem lidí. Říkají nám, že s námi není něco v pořádku a zároveň nás uklidňují, že to nakonec nějak zvládnem. Měli bychom si je chránit.
