Kulturní politika

Předseda totiž přijal taky omluvu senátora Drymla, který po týdnu siláckých výroků najednou zjistil, že byl pod mediálním tlakem.

Ale k čemu jsou takové omluvy-neomluvy? Z Drymlovy omluvy, směrované na prvním místě k předsedovi, na druhém místě ke straně a teprve na třetím místě k veřejnosti, není zřejmé, co vlastně považuje za chybu. Ani Topolánek neopomněl zdůraznit, že neví, za co se omlouvá, a že mu to přijde absurdní. Jsou to tedy omluvy stejně málo, jako když se před časem omluvil Paroubek za svůj povolební výrok a jedním dechem se za to pochválil.

V Topolánkově případě svědčí jeho omluva jen a pouze o tom, že nemá ve sněmovně většinu. Žádná kultura v tom nikde nevystupuje.