Pořad jsme kritizovali v červnu loňského roku i na MediaHubu. Jeho hosté se totiž často rekrutovali z alternativního spektra. Přicházeli tam různí alternativní léčitelé, poradci a guruové, kteří přinášeli velmi originální rady na téma lidského zdraví jako například: „Kdyby Světová zdravotnická organizace chtěla opravdu lidi vyvést z deprese, tak by zakázala léky. Tak by zakázala farmaceutickým firmám vyrábět to, co vyrábějí“ či „Dneska není žádným tajemstvím, že 30 % nemocí je zaviněno léky. Léky na nás mají rozhodující negativní vliv.“
Nešlo však jen o hosty, ale hlavně přístup moderátorky k nim - místo snahy o oponování, zasazování jejich názorů do kontextu, přicházela s nadšeným přitakáváním, což byl snad největší problém. Zvát si i do seriozního média můžete koho chcete, ale jsou-li jeho názory v rozporu s vědeckým poznáním, ke kterému došly tisíce vědců poté, co své výsledky podrobili vzájemné kritice a ověřování, měli by takoví lidé mít poměrně jasnou zpětnou vazbu od moderátora. To se nestalo. Místo toho Martina Kociánová předváděla spíš nadšené přitakávání a popouzela k šíření dalších nesmyslů z úst některých hostů.
Hledání jiného pohledu na život?
Pořad tak v podstatě stál na tom, že „přináší alternativní názory a to je přece cenné“. Ostatně to zdůraznili i jeho autoři ve svém rozlučkovém statusu na facebookových stránkách pořadu: Náš sehraný dvoučlenný tým vám mává s pocitem vděku za to, že jsme se mohli na vlnách ČRo2 setkávat a navzájem se podporovat v hledání jiného pohledu na život a na svět, než je ten „většinový, pohodlný a jasný“.
Jenže kritikům pořadu nikdy nešlo o to, že by chtěli slyšet jen většinové a pohodlné názory. To je zásadní nepochopení autorů pořadu. Problém byl vždy v tom, že alternativní názor na oblast lidského zdraví přece není cenný jenom tím, že je alternativní, ale měl by být podložený fakty a výzkumy, ne vírou a osobní zkušeností, která k víře nemá daleko. Je třeba cenný názor, že malé děti by měly být mláceny kladivem do svých pěti po hlavě jenom proto, že jde proti proudu? Proti tomu, co většina lidí považuje za správné? Samozřejmě, že ne. To ovšem autoři pořadu nikdy nepochopili.
A nepochopili to ani zklamaní posluchači, kteří sepsali petici za obnovení pořadu, ve které mimo jiné píší: „Vážený pane řediteli, prosím, zvažte ještě jednou zrušení tohoto pořadu. Pokud jeho důvodem byly volby nemainstreamových hostů, kteří nerazili vždy ten pravý, jediný a správný názor, jak se mnoho lidí domnívá, je to velmi špatný signál o stavu demokracie ve vysílání Českého rozhlasu.
Zkvalitňování obsahu
Dějiny vždy ukázaly, že cenzura nebyla tou správnou cestou. Demokracie má sebeočistné procesy, ve kterých si lidé vyberou to, co souzní s jejich naladěním a nezajímavé nechají zapadnout, není potřeba jim podstrkovat to, co si mají myslet a umlčovat ty, kteří se nelíbí. I když někteří měli problém s výběrem hostů paní Kociánové, je chybou jejich tlaku ustupovat a zavádět nějakou cenzuru. Pak již opouštíme půdu demokracie a vracíme se tam, kam nikdo z nás nechce.“
Veřejnoprávní médium by mělo přinášet podložené a pravdivé názory. Je jistě správné dávat prostor těm, kdo přináší něco nového, neotřelého a jdou proti proudu. Jenže je třeba najít hranici mezi jiným pohledem na věc a lží, mezi neotřelostí a hloupostí, mezi originalitou a zdraví nebezpečnými radami, které mohou reálně ublížit nešťastným posluchačům, kteří jim uvěří. To se pořadu vůbec nedařilo. Už jenom proto, že tyto rozdíly nechápal žádný z jeho tvůrců.
ČRo Dvojka chce nyní zkvalitňovat svůj obsah a zrušení pořadu Kupředu do minulosti je k tomu nutným krokem. I když se na vedení stanice vrhne spousta naštvaných fanoušků alternativních směrů, Rozhlas se vydal správným směrem. Snad mu to vydrží.
Autor je předsedou Českého klubu skeptiků Sisyfos a šéfredaktorem serveru Mediahub
Polemiku s názorem od šéfredaktora české edice National Geographic Tomáše Turečka čtěte ZDE.
